Jdi na obsah Jdi na menu
 


Záloha mého starého blogu 5.díl

 02.11.2005 21:56 - POVÍDKY

Opět podzim

Zase je ve vzduchu cítit mráz,zase se vrátila hejna havranů a barvy listí se snášejí na šeď chodníků města.Podzim vpadl do ulic a taky do duší lidí.Temný večery na kraji okraje a je cítit kouř pálenýho listí a komínů.Něha beznadějných večerů,marné čekání na léto v záchvěvěch zimy.Mě ale hřeje láska.Láska mý slunečný ženy s nočním motýlem na zádech.Den co den je to šílenější a s každým padajícím listem ve mě stoupá láska.Má žena se na mě dívá svýma očima,které jsou tak hluboké,že jsem se v nich dávno utopil.Beznadějně a bezbřeze.Není krásnějšího podzimu,než je ten letošní.Byl jsem taky pryč.V náručí hřebenů hor na severu,v záři slunce a oranžovýho listí topolů.Teď jsem zase s tebou a když má dlaň může držet tvou,není pro mě černých dní.A tak mi začal podzim roku pět.....

 

 

05.11.2005 09:26 - POVÍDKY

Městský noci

PRAŽSKEJ PODZIM S LÁSKOU

 

Tak to šlo ruku v ruce s podzimem a bylo nám fajn a na večírcích,kde se konaly narozeniny a seděli tam lidi,který jsem neznal.Pokukoval jsem po opukovém klenutí sklepení u haštalskýho kostela a bylo to celkem fajne.Však několikrát jsem prošel těmito místy,který maj zapomenutý dávný strachy a místa a genia loci starejch Foglarovskejch Stínadel.Vždyť tam kousek za kostelem bývala tajemná Řásnovka-pro ty,co už vědí..Šli jsme tou tajemnou čtvrtí,která unikla asanaci.a ty si svítila očima a když jsme tančili,líbali jsme se skrz dudlíky,neboť to byla taková dudlick párty,tak jsem věděl,že je to na věčnost. Vlnili jsme se do rytmů debilního diska  osumdesátejch let a taky Bruce Sprigsteen tam byl.. Ale proč ne ,ve starým gotickým sklepení ,to bylo paradoxem nový doby,ve sklepení na základech židovských měst. Objímali jsme se až za věčnost.Kroky a úsměvy byly sehraný a ty a já jsme věděli,že patříme k sobě,snad dýl,než opukový kameny v tom sklepě,hluboko pod úrovní Prahy.Pili jsme oranžovej nápoj z bílýho rumu a šampaňský,chlast,slova a smích tekly proudem a bylo to fajn.Ženuška láska má sluneční žena byla v růžovým a na krku měla i dudlík stejný barvy.Já oranžovej,aby to bylo trochu in. Chvíli to bylo in a pak out,jak se moderně říká newspeakem začátku novýho století,století smrti technikou.Ušili jsme si na seobe bič.Zbývá jen pryč.Do lesů na Sibiř,či za polární kruh do Kanady.Jenže i tam nás dohoní konzumu vnady a neutečem tomu molochu.Nikam.Ani na ten měsíc,neb už je rozprodávanej amíkáma.Ale na to všechno jsem kašlal,když jsem tam v tom kamenným sklepení popíjeli.Oslavenkyně měla cosi kulatého za životní  jubileum a dostala dopravní značku z číslicí toho jubilea.A my jsme seděli zrovna pod ní.Má láska ,já a pár šílenců.Jeden z nich si strkal cíga do nosu a do uší,však bylo narozeninový párty.A v nóbl francouzský restauraci na židovským městě....Oslavenkyně tedy dostala dopravní značku z číslem limitujícím její věk.Jenže ta značka stála zrovna vedle nás a najednou buch.Ženuška dostala po hlavě a přes její rameno buch! na mou hlavu a pak na zem.Nebejt těch koktejlů a šampáňa,byla by to pěkná šlupa.Takhle,ale máme výsadu.Já a má sluneční žena s nočním motýlem na zádech jsme asi jediný,kteří byly praštěný dopravní značkou v nóbl restauraci na židovským městě,kousek od kostela Sv.Jakuba.

Takže alespoň víme, z čeho to naše šílenství,často nehlídané v únosných mezích pramení......

Tak to byl takovej příběh páteční s mojí ženou Lenkou Můrkou Lee a mnou starym Petrákem vulgo Pipinem Chinaskim.

Ale ta cesta nočním Staromákem,přes Betlémák až k nábřeží,když se ti dva drželi za ruce v náručí oranžovejch zákoutí ,to bylo fajn.Miloval jí,vždyť poprvý spolu tančili,i když na blbou muziku.Ale šlo jim to fajně.Zatím, co někteří vyprávěli sprostý vtípky.Ale i to k večeru patří.Pak cesta noční tramvají a opět doma ve svým kutlochu na kraji okraje.Joj,bránický noci......

 

 

05.11.2005 10:54 - POEZIE

Miláčkovi pro sobotní ráno

RÁNO BLAŽENÝ

 

Ranní probuzení

do Tvých pih

a tepla  Tvý náruče

 

Voníš

a tvary do kterých

mě chytáš

Všechny ty křivky a záhady

mnou klátí

když mě bortíš

 

Nekonečně trýznivá

je cesta

do Tvého klína

a prsy se vzpínají

proti mě

Ostrorůžové bradavky

zdraví mě

když otevřu ráno oči

 

A není dalších přání

vše vyslyšeno již

Tvé řasy Tě zamknou

když spíš

a další den klepe na víčka

 

.11.2005 11:00 - POEZIE

Akorát pro dnešní ráno....

VÍTR

 

V hlavě vítr

a na papír liji sám sebe

 

na hovno

na hovno

a venku zima

 

Mý smutky jsou k smíchu

já sám sobě k vzteku

rozházen do ulic

honěn svou bolestí

chce se řvát z plných plic

miluji svý sladký neštěstí

a mraky na nebi

nic bujarého nevěstí

 

05.11.2005 11:03 - POEZIE

Vobčas se má uklízet....

TAKOVEJ MALEJ ÚKLID

 

Zaleju kytky

uklidím zbytky

a z popelníku vyberu vajgly

co ještě za něco stojí

Ostatní vyhodím

 

Možná umyju nádobí

mám někdy takový období

 

Snad něco napíšu

nebo mi někdo zavolá

 

 

a já budu rád

i když vyrušen ze sebe

 

Podívám se z okna

na lidi

domy

a nebe

co je ho vidět jen kousek

mezi střechami

 

Zas budu mít ten pocit

že nejsem si úplně zasloužen

a tak si zapálím cigaretu

a budu pozorovat

jak na mém retu

raší něco

jako podzimní vousy

 

 

06.11.2005 21:42 - POEZIE

Podzimní neděle

Nedělní večer

venku tma

vedle mě spěj dva

a tak raději piju wine

a je mi fajn

co taky dělat v tý virtuální době

jsme sami

spolu

v sobě

proti sobě

a podzim otevřel oči

uzamčený listím barevným

možná občas moc mluvím

možná málo

však hlavní je láska

a to co je i kdesi pod vlnou věčnosti

až tam

kde si dosáhnem

na kosti svědomí

kdo ví.....

 

10.11.2005 08:58 - POEZIE

Listopadový divný stavy

POSLEDNÍ ZPOVĚĎ

 

Pachuť svých hříchů

cítím v ústech času

občas se držím falešných slov

a hlasů

 

Svoji pýchu i svůj žal

rád bych do popelnic dal

 

leč potupný dny byly

a budou tu zas

světlo ještě je

však pozbylo jas

 

kapky dešte dopadají na ledovou

plochu

má ústa zívají

a někdo říká hochu

co naděláš

 

za koho ruku do ohně dáš

když ne za sebe

 

Dál tedy pěstuju svý peklo i nebe

tisíc let sedí mi na zátylku

a prosím alespoň o chvilku

ve který bych necítil pachuť svých hříchů

a mohl vyčistit

Augiášův chlév

od duševního hnoje

 

jít do boje

bez štítu čistého nemožno

 

dobře už bylo

bude jenom hůř

a příjde čas

kdy Bůh stáhne tě z kůže

a na hrob dají černý zvadlý růže

 

nebo naserou...

 

 

10.11.2005 11:36 - POEZIE

Zlej sen

DLOUHÁ NOC

 

Za oknem na nebi

byl stříbrnej pruh

po stropě se úlisně plazil měsíc

 

byly čtyři možnosti

já se převaloval na posteli

sny byly horký a dusily

 

Procházel jsem troskami měst

a měsíc byl zlej duch

 

já stříbrnej kruh

mezi freskami

 

a ráno bylo opuchlý

 

POKRAČOVÁNÍ ZDE:

www.lipner.estranky.cz/clanky/zaloha-meho-stareho-blogu-6.dil.html