Záloha mého starého blogu 6.díl
10.11.2005 11:37 - POEZIE
Podzimní blues
BUDU ČEKAT
Budu čekat
příjde-li někdo
nebo budu sám
opitý
hlava plná blues
cigáro není
jen temná šeď
podzimní ticho
šelestí
v domělém klapotu kol
a vůkol není nic
čeho by se dalo chytit
ve větru věčnosti
planu
a budu čekat
na touhu
která se nedostavuje
na bezmoc
která stále je
se mnou
i beze mě
a do toho tichý blues
připomínající starý časy
Kam dojdu?
Asi?
Znějí mi v hlavě různý hlasy
běsi
i andělé
a vše je jaksi podélné....
10.11.2005 23:30 - POEZIE
Láska je dlouhá jak noc....
Tak spolu trávíme noci a dny
utrácíme sny v lásce
co ve věčný sázce
probouzíme svý můry
a večery plný dýmu z cigaret
vína a slov
či polibků za krk
jsou nám dány
odněkud zhůry
a tak jde čas lásky naší
a chvíle něhy
se na sebe vrší
i když prší
v noci mlhavé
naše láska
na úbytě nezajde
Bůh to ví....
19.11.2005 09:27 - POEZIE
ŽEBŘÍK
ŽEBŘÍK
Tíží mě
na zádech
můj žebřík
chtěl bych ho odhodit
postavit
a šplhat po něm
avšak
na každou otázku
je jen špatná odpověď
( cítím, jak padám z jeho příček )
Kde už jsem mohl bejt ?
je to jedno
neboť
vše co činím
se na mě řítí
a obchází mě strach
či pomalý šílenství
tak mi zbývá
sypat ze sebe
slova
slova
slova
A jít dál ?
Znova, znova, znova...
26.11.2005 16:57 - POVÍDKY
Podzimní přízraky
Něžně chladné jsou ruce podzimu a křehkost zamrzajících louží při ranních cestách do práce mě zraňuje tichou neodbytností zimy,která dýchla do zátylku.Listy ztmavly,svraštely a pryč jsou barvy zářivýho zářijovýho podzimu...Poslouchám v temným pokoji Kryla a venku se plazí mlha z městskýho kouře,je podzim roku pět a ulice za oknem prázdná,jen slabě ozářená oranžovým světlem..Začínají dlouhý oranžový noci plný bezmoci.A tak až do jara.Snad?Opět? Tak si pluji sobotním podvečerem a záchvěv zimy cejtím na chodbě starýho domu s prošlapanými schody a dřevěnou pavlačí....Ruce podzimu předávají korouhev zimě,té kruté a krásné ženě, ne nepodobné smrti...Něha smrti? Snad ano,snad něco jinýho,co je skryto za hradbou vzpomínek,bolesti,štěstí a slov...Tak to bývá touto dobou. Napadlo mě dát se do úklidu,něco udělat,něco někam přesunout.Jen tak.Však nebylo sil a tak dál jsem sledoval jak se Bráník city halí do temný městký periferní noci. Něha periferie,něha smutku a bolesti,něha lásky....Vše se to prolínalo a já netušil a nerozpoznával,co je co a kde a proč? Proč?
30.11.2005 22:54 - POVÍDKY
Podivný cesty lásky
PODIVNÝ CESTY LÁSKY
Zase byl, nějak fungoval a venku kroužil vítr po střechách města. Jo, zkrátka pohoda.Poslední listopadovej den a když stáli nad městem,který bylo oranžový a zářivý,tak mu bylo krásně. Mluvil se ženou, která se umí dotýkat jemně jak na těle, tak na duši,sledovali město,byli nad věcí a pak šli mezi stromy,tam kde stála největší socha jednoho z největších vrahů...A v nich byla láska. Smála se na něj a vyprávěli si příběhy. Čas a kroky šly a pak pili spolu pifko v malostranský hospodě U Orla.. Jo to je dobrý, řekl si, a bylo mu nějak vlnivě. Měl posledních pár cíg a zrovna ulicí projela tramvaj. Svět okolo něj bojoval o svojí existenci,jemu to nešlo,ale v duši byl mír. Dal by si sýr, ale nebylo ho,tak dál prožíval vteřiny svý současný doby. Bolela ho záda, no měl to z práce, dá se tam být, ale když venku svítí slunce, tak to se chce ven. Ale teď zima řádí nad městem, on je světlý, temný doby jsou za zdí a oči ženy jsou tunely jinam. I on je jinde. Rok jde ke konci a občas je dobrý mít prázdnou hlavu.
Ta jeho je napěchovaná jako dýmka.Stačí zapálit a pak se unášet jinam, do světa mezi světy a nechat odvíjet nit, nedělat na ní smyčky, na kterých se dá oběsit bez naděje, a tak volně jít bez zábran, i když možná má člověk občas strach.
Je tu stále s ním, netečný, ale přeci pozorující, a ulice města jsou v noci zákeřný.
V lese se nebojí. Tam jsou akorát tak vlci. Vyjou na měsíc svých tužeb a ne jako ty městský. To jsou spíš šakalové a hyeny. Svíjí se a jsou nasáklý pachem moči, benzínu a potu.A nad tím vším krouží ptáci a leckdo si pouští svý myšlenky po klávesách klavíru či počítače na špacír a někdo jinej jen tak mezi lidi, do záhybů dnů a lokálů a taky továrních komínů. Ale já mám svojí lásku...
Je možný žít i jinak, ale z toho nic nepochytíš. Je to jako haldy hlušiny v dolech, jako včerejší noviny, jako vajgl dokouřenej až na kost, jako beznaděj a zlost s jehlou či půllitrem v ruce.
Jsou i jiný cesty a lidi dělaj planý gesta a jen tak mluvěj, aby přehlušili ten věčnej strach.
Strach ze sebe sama, z budoucnosti i minulosti zároveň, z toho, že se staví Bohu naroveň.
A to jsou prázdný stránky života.Teď byl šťastnej se svojí láskou,s ženou s pohledy až za hranu jeho duše,až kamsi do neznáma....Chodili spolu městem,ruku v ruce a bylo to fajn.V něm pulzovalo štěstí a doteky byly slastí.
Jel pak tramvají domů,kde žije s ní.Jejich duše se proplétají.....
Přišel domů a podíval se z okna na ulici ,kde vládla oranžová noc a věděl o sobě.A to je přínosný, stejně jako se ztratit v duši ženy, která víří a dává divokost i něhu. Hu hu hu. Tak to je. A všechny životní pravdy jsou zkreslený. Je to jako honit si vocas, je to fajn, ale není to to pravý. To každej chlap ví.
Zapálil si tedy aspoň cígo a nemyslel na budoucnost ani na minulost. Stejně jest pochybná. Jediný jistý jest to, co je teď, ale i to nám uniká mezi prsty a dráhy myšlenek jsou nevyzpytatelné. Jako oči žen a mraky a další novej den.
A on začíná tušit svý poslání. Milovat tu ženu, neubližovat a žít. I když ty dvě poslední věci se občas ocitnou v rozporu.
Musí se krotit. Hlavně po ránu. Rána jsou sice dobrý, ale jen tehdy, nemusí-li člověk nic, jen se procházet a pozorovat slunce, jak se vpíjí do ranních oken a tulit se ke svý vesmírný slunečný ženě s motýlem na zádech. Celej den jen tak ležet a pozorovat jak se krátí stíny a řeka je přívětivá stejně jako zeleň stromů a tak dál.
Tak se jen tiše pousmál a šel spát........
02.12.2005 10:05 - POEZIE
TICHO RÁNA
Zapomenutý a pustý
si připadám
se všemi
i sám
bezbřehý
jdu k vám....
20.12.2005 12:18 - POEZIE
Prázdno...
V samotě noci
bez pomoci
hledám lásku zaniklou
pustý
zírám bílou nocí
z bezmoci
zbylo ticho
padající
na mou duši promoklou...
21.12.2005 15:15 - POEZIE
Hospodská...
TŘETÍ HOSPODA
Třetí hospoda
čtvrý pivo
v mý duši je něják živo
a divoko
i tak lze žít
a pít
Ulicema kráčím
svý pochybení bezchybně si značím
co stačím
to stáčím
když svou duši v alkoholu smáčím
pláču
a kráčím
jinak se to nedá
když má duše motavá
od stolu se zvedá
POKRAČOVÁNÍ ZDE:
www.lipner.estranky.cz/clanky/zaloha-meho-stareho-blogu-7.dil.html