Dominik Lipner - Fotografie a texty

 12.10.2005 17:15 - POEZIE

Někdy zbývají jen matný vzpomínky...

JEDEN FLÁM

Ukončil jsem cestu v kavárně

bojím se zatavení okamžiku

do monolitu věčnosti

Mé myšlenky jsou proti mně

a nenápadně  svádí

na křivolaké cesty zpět

Ale čert ví

co jsem to dneska sněd

Vždyť vypliv jsem to zas v mžiku

ale přesto bruslím dál

po svých záhadách

po věčnosti okamžiků

12.10.2005 17:16 - POEZIE

Ulice jsou plný kol jako moje hlava....

KOLA

Další kola se rozjíždějí

každou vteřinou

Hlídám si svý sny

a láskou chci proplout

až na druhou stranu

za hranice vnitřního ticha

až za prázdnotu chvil

ve kterých tuším

že jsem zas takový

a abych něco nerozbil

v tyto chvíle

myslím na to

ledabyle

a další kola se rozjíždějí

v barvách světlých

tmavých

připomínají věčnej hřích

a ráno je opět šedý

už ani nevím kolikátej den je takovej

a tak klidně

a zcela neúprosně

další kola se rozjíždějí

a ulice je napěchovaná

k prasknutí

15.10.2005 12:42 - POVÍDKY

Opět něco pro Lenku....

Bránickej zamilovanej podzim

Tak jsem sledoval ulice města a bylo to fakt hustý.Tma,nic víc,nic míň.Nebe bylo do černa a má duše rozkvetla.I tak se dá žít,stačí pár doteků,pohlazení,něha a vše poví oči a úsměv.To je láska.To jsem věděl kdykoliv jsem kráčel temným večerním oranžovým Bráníkem do malýho bytečku,kde na mě čekala má láska.Smála se na mě a večery byly plný něhy i vášně.Pak jsem usínal,tak nevýslovně šťasten v jejím obětí. Ráno se má láska,sluneční žena usmívala ze spaní a já byl šťastnej,ačkoliv jsem musel do práce mezi lidi,poslouchat stupidní řeči na telefonu.Holt od doby,co buduju kapitalismus v jistý nadnárodní společnosti si o inteligenci českýho národa myslím svoje....

Tohle je ale vedlejší,jelikož miluji ženu,která je mým sluncem a zachránila mě z temnoty prázdna,z hranic předpeklí šílenství....Žijeme si tak v malým bytečku o 18 metrech čtverečních na kraji okraje starýho Bráníka pod kopcem,který je plný barev v tyto podzimní dny,který ještě loni touto dobou byly šedý.Najednou vnímám barvy života a je něják líp na duši.Jo,láska je láska.Všichni mluví o tom,že jaro je lásky čas,ale pro mě je to podzim...

Procházím se svojí slunečnou ženou s ďolíčky ve tváři bránickými večery a občas zajdem na svíčkovou a pifko pod kaštany.pohodová hospůdka s dobrejma cenama,jídlem a pifkem.

Sem zkrátka zamilovanej,že bych si měl strčit hlavu do pračky,jak říká Filip T.

Tak mi jde podzim... Včera jsme seděli v jedný šílený hospě na Žižkově,kde jsem kdysi žil.Šílený lidi,šílený slova tekly proudem.Noční tramvaje jsou taky psycho....Pospávající mládežníci,ožralý úkáčka,zkrátka všechny temný typy města v jedný tramvaji.Tak takovou cestu jsem vykonal,měl jsem však svojí lásku a bylo to fajné.Za okny tramvaje temněla řeka a světla na kopci českýho Hollywoodu oranžově blikala. Tajemný noci a dny.Láska až kamsi za obzor,no co víc si přát....

18.10.2005 10:50 - POEZIE

Ach ty podzimní rána....

HOLUB

Po záhoně se prochází

holub mého smutku

a vskutku

město je spoutáno

pod mříží

elektrických hadů

a

zase umírají stromy

a

jablko padlo do ranní mlhy

rezavé jako koleje

mého vláčku snah a nutkavých nutností

ve kterým sedím

v poloze mrtvýho brouka

a snažím se podívat z okna

ale

nemám už sílu pohnout se

kupředu

25.10.2005 12:10 - POEZIE

Nejistota...

STRACH SAMOTY

Lidi choděj ulicí

plnou aut

a město je šedý

trolej tramvaje

se mihla

pod oknem

a jaro kamsi zdrhlo

stejně jako slunce

bojím se

že i ty to učiníš

že mi vyklouzneš

jako kamínek

z dlaní

25.10.2005 12:34 - POEZIE

Lence z lásky....

MYSLÍM NA LÁSKU

Poslouchám Janis Joplin

a myslím na lásku

ne na plyn

a ač mám v duši splín

vím co vím

a novou lásku

po společný cestě chodit naučím

když smím těžit z minula

a ač si občas připadám jak obluda

jsem jiný

nejsem už sám sebe stín

i když vypiju občas mnoho vín

25.10.2005 12:48 - POEZIE

Střípky z dávna....

STARÝ MÍSTA

Někdy se člověk zapomene

obrazy starých míst

víří v hlavě

světla měst

hloubka lesů

stopy cest

vše v sobě  nesu

ten náklad vězí

až kdesi na dně duše

vzpomínky kvetou

zatímco dny jdou

tak hluše

Někdy se člověk zapomene

sleduje hvězdnatý nebe

a uplynulost nahá

jemně tiše zebe

25.10.2005 12:50 - POEZIE

Něják není dnes veselo..

PLÁČ ÚSMĚVU

Tajemný noci

bez pomoci

na zrychlený dráze

hvězdy promluvily

smích květiny ve váze

a křídla nočních motýlů

lhala o pravdě bolesti

snáze

než oči

při pohledu do zrcadla

Stvoly se chvěly

dotekem minulých sluncí

láska popraskala

na rtech žádosti

Verbovala se víra

čpěla síra

bez možnosti očekávání

bez zastavení

Nic nebylo v lidský moci

a úsměvem se pláče snáze

než těžkými slzami

na místech

kde nic není

30.10.2005 08:27 - POVÍDKY

Dávný vzpomínky

Prošel jsem dávný místa dětství,do řeky Desný se snášelo zářivě zlatavý listí,nademnou blankytný nebe a v dáli obrysy hřebenů Jeseníků.Procházel jsem tím jako knihou svýho svýho dětství a věděl jsem,že už se to nevrátí.Nostalgie bytí a k tomu stesk po mojí lásce,po slunečný ženě s nočním motýlem na zádech.Jak mluvit o lásce,když není slov?Jak mluvit o smutku,když nejsou slzy?Tak jsem šel dál cestou podle šumivý a bublající horský říčky Desný až k Vikýřovický hospodě U Jirsáků.Napil jsem se a pozoroval slunce,jak se klonilo za zubaté vrcholky kopců.Byl cítit kouř pálenýho listí a v něm časy,kdy byl člověk šťastnej v nevědomosti dětství.Sbíral barevný kamínky a chytal s bratránkem pstruhy do ruky.Pak cestou kolem mostu a železničního přejezdu.Slunce spolkla tma,já myslel na lásku,na to jak žiju a jak jsem žil a nevěděl jsem co včil.Na zahradě rezlo listí a žloutla jabka a tlumeně červeně poblikávalo světlo na hrobě babičky. S jejím odchodem odešlo mý dětství a rodinná pospolitost na věky.Amen! A alespoň ty kočky a pes.Ty vědí svý a je jim to vidět na očích.Jsem zamilovanej,je mi fajn,ale tady v městě v náručí Jeseníků to na mě padá.Koupil jsem si tedy startky a točenýho šeráka a věděl,že po návratu do hlavního města tohoto státu,do bytu na kraji okraje a do náručí ženy,která taky zná bolest duše,to přejde.Jo,byly časy,kdy jsem to přeháněl.Ale teď už ne.Pro její oči a ďolíčky ve tvářích stojí za to žít.I když podzim bejvá někdy krutej.Zvláště tam,kde člověk prožil dětství...

POKRAČOVÁNÍ ZDE:

www.lipner.estranky.cz/clanky/zaloha-meho-stareho-blogu-5.dil.html