Změna
Tak končí Petrákovi léto, které prožil za zdí...Potkal tu pár zajímavých lidí, poklábosil s psychiatry a udělalo se mu líp.Odchází ze světa za zdí, z velkýho parku, kde žijí taky lidi na hranici či za ní a je mu celkově líp.
Cítí jak jím prochází příval energie, jak roste a kvete.V hlavě barevné myšlenky a pocit, že vše je tak jak má být..Má taky svojí přítelkyni, snad i sestru ve virtuálním světě.Mají spolu takový korespondenční vztah.Petrák té ženě může říct vše, ona ví o jeho životě a co dělá....Je to silný, je to přínosný.
Léto je tedy na ústupu a podzim je už cítít v zátylku.Jemně svrbí jako každý rok,ale Petrák věří, že letos to bude jiný.
Konečně, už je na čase to vše něják změnit, vykopnout to vše správným směrem, odrazit se ode dna, kde už byl moc dlouho.Celé roky tápal v prázdnu a nejistotě, spíše přežíval, než žil a teď cítí čas změny, božský posun jeho vlastní reality, je blíže ke zdravému jádru o kterém ví, že ho kdesi hodně hluboko má...Jeho virtuální sestra mu jej pomohla najít.
Zkrátka Petrákovo léto bylo prapodivný a celý minulý půlrok byl plný bitev o život, chvíli vyhrával, chvíli prohrával,ale teď ví, že svedl vítěznou bitvu a je na počátku tažení, které jej dovede do správných pozic. Petrák nezemřel, jen pochopil co je a co není správné,uzřel ve své malé duši Boha a Pána a prozřel zkrze tmu, která jej skoro deset let obklopovala.Možná může říci, že je i šťastný,ale nebude to hrotit, nechá tomu volný běh....Podzim ukáže cestu....
