11. 9. 2007
Zase v kolotoči
Tak Petrákovi opět nadešel čas pracovní.....Bloumal novinovými inzeráty, vystřihoval si je a lepil na určený formulář, který měl každý měsíc nosit na sociálku jedné úřednici, která už měla viditelně nejlepší léta za sebou. Tak tedy luštil inzeráty a v jednom z nich byla práce v call centru.
Už jednou takovou práci dělal mezi mladejma afektovanejma blondýnama a dobráckými manažery a teamleadry.
Dnes jej čekal jeden takový pohovor.Ráno sivyčistil pořádně zuby a naplácal na sebe nějákou kolínskou a vyrazil do útrob města. Měl to naštěstí jen kousek tramvají číslo 6.Den předtím v oné firmě už byl, navlečený v bussines uniformě čili v kvádru bez kravaty a vzali jej.Dnes Petráka čekalo vstupní školení.
Firma sídlila na konečné tramvaje číslo 6 v cihlově červené budově z osmdesátých let.Stavba zaváněla komunismem, práce, která jej čekala kapitalismem....
Na vrátnici už čekala menší skupinka lidí, převážně mladejch holek.Petrák si vduchu otypoval své budoucí kolegy, kteří budou na tom jako on, tedy budou tu noví.Jedna výrazná blondýna, pár šedých kancelářských myšek a chlápek, který od pohledu vypadal jako inženýr po rozvodu.
Chvíli všichni čekali a pak přišla mladá slečna, zřejmě manažerka a všechny nás vzala do patra do zasedačky.Stěny byly natřeny vybledle vypadající zelení a záclony byly zataženy po všech oknech místnosti.
Nastalo opět čekání, než pro nás přišel někdo další.Z původní skupinky se oddělili tři lidé. Já, jedna sympatická slečna s vyzáží spíš klučičí a onen rozvedený inženýr.
Manažer, který nás odvedl do další místnosti mi něčím připomínal Krampola.Působil sebevědomě,ale přitom vztřícně.
Začal do nás hustit informace o firmě a o produktech.Dost informací, které říkal, Petrák už znal z jedné ze svých minulých prací, takže se díval z okna když Krampol zrovna mluvil.
Teorie trvala asi tak dvě hodinky, pak se zeptal Krampol kdo kouří a všichni jsme šli útrobami komunistické stavby do sklepa a pak ven.Kuřáci převažují, řekl a zapálili jsme si všichni.
Odpoledne nás posadili před komp a už se jelo na tvrdo.Sluchátka na hlavu a volat,volat,volat.Lenin by se raději učil,ale my jsme museli honit smlouvy.
Tak Petrák seděl a hlavou mu běžely vzpomínky na podobnou práci, kterou dělal zhruba před rokem na druhém konci města v Karlíně.
Tady byl na periferii v Radlicích.
Bude mít konečně doma klid, jeho matka bude v pohodě, což už ostatně je, jelikož o víkendu jí chytla budovatelská vášeň a nebohý Petrák musel být účasten budování bytu, respektive šatního věšáku.
Takže tak si žije Petrák na sklonku léta a podzim dýchá na záda. Ještě to vše musí říci své virtuální sestře, kterou od vyjití z místa za zdí trochu zanedbával.Napsal ji tedy mejlíka mezi hovory v práci a dál volal a volal různým inženýrům a majitelům firem.Tato činost Petráka bude zaměstnávat příští dny.Řekl si, že uvidí a nechá tomu volný průběh....Je prostě na nějákou dobu zase v kolotoči...
Už jednou takovou práci dělal mezi mladejma afektovanejma blondýnama a dobráckými manažery a teamleadry.
Dnes jej čekal jeden takový pohovor.Ráno sivyčistil pořádně zuby a naplácal na sebe nějákou kolínskou a vyrazil do útrob města. Měl to naštěstí jen kousek tramvají číslo 6.Den předtím v oné firmě už byl, navlečený v bussines uniformě čili v kvádru bez kravaty a vzali jej.Dnes Petráka čekalo vstupní školení.
Firma sídlila na konečné tramvaje číslo 6 v cihlově červené budově z osmdesátých let.Stavba zaváněla komunismem, práce, která jej čekala kapitalismem....
Na vrátnici už čekala menší skupinka lidí, převážně mladejch holek.Petrák si vduchu otypoval své budoucí kolegy, kteří budou na tom jako on, tedy budou tu noví.Jedna výrazná blondýna, pár šedých kancelářských myšek a chlápek, který od pohledu vypadal jako inženýr po rozvodu.
Chvíli všichni čekali a pak přišla mladá slečna, zřejmě manažerka a všechny nás vzala do patra do zasedačky.Stěny byly natřeny vybledle vypadající zelení a záclony byly zataženy po všech oknech místnosti.
Nastalo opět čekání, než pro nás přišel někdo další.Z původní skupinky se oddělili tři lidé. Já, jedna sympatická slečna s vyzáží spíš klučičí a onen rozvedený inženýr.
Manažer, který nás odvedl do další místnosti mi něčím připomínal Krampola.Působil sebevědomě,ale přitom vztřícně.
Začal do nás hustit informace o firmě a o produktech.Dost informací, které říkal, Petrák už znal z jedné ze svých minulých prací, takže se díval z okna když Krampol zrovna mluvil.
Teorie trvala asi tak dvě hodinky, pak se zeptal Krampol kdo kouří a všichni jsme šli útrobami komunistické stavby do sklepa a pak ven.Kuřáci převažují, řekl a zapálili jsme si všichni.
Odpoledne nás posadili před komp a už se jelo na tvrdo.Sluchátka na hlavu a volat,volat,volat.Lenin by se raději učil,ale my jsme museli honit smlouvy.
Tak Petrák seděl a hlavou mu běžely vzpomínky na podobnou práci, kterou dělal zhruba před rokem na druhém konci města v Karlíně.
Tady byl na periferii v Radlicích.
Bude mít konečně doma klid, jeho matka bude v pohodě, což už ostatně je, jelikož o víkendu jí chytla budovatelská vášeň a nebohý Petrák musel být účasten budování bytu, respektive šatního věšáku.
Takže tak si žije Petrák na sklonku léta a podzim dýchá na záda. Ještě to vše musí říci své virtuální sestře, kterou od vyjití z místa za zdí trochu zanedbával.Napsal ji tedy mejlíka mezi hovory v práci a dál volal a volal různým inženýrům a majitelům firem.Tato činost Petráka bude zaměstnávat příští dny.Řekl si, že uvidí a nechá tomu volný průběh....Je prostě na nějákou dobu zase v kolotoči...
