21. 11. 2006
Větor od severu v kraji na kraji okraje země věje a samota se potutelně směje
Tak se petrak odstěhoval z mološího města do kraje smutnejch mlh,větru a rezavyho listi.Změna,řekl si a víc vam napišu o petrákovi jindy.Je totiž pul pate ráno a i okna panelaku jsou černa.Jako myšlenky,jako duše.Hlavou víří nejistota z budoucna a noci jsou dlouhý v samotě.Podzim roku šest se zlomil v pase a zima klepe na okno.Místo tramvají pod oknem štěká pes do tlumeného hukotu textilky.
Jsou tu dny podzimní
a já neklidný čekám
co přinese severák
a havran ten důstojný černý pták
mávne křídly a řekne tak či tak se vše uklidní
a přejde mrak temných dní
