Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. 9. 2007

V tunelu

Tak se podzim opět rozjel a Petrákovi je něják bezčasně.Pluje prostorem dní, které se ho netečně dotýkají a neví proč je vlastně na světě.Joj, zkrátka opět ta mrška depreska ho má v hrsti.Na to je však Petrák už zvyklej a nevyvede ho to hned tak z míry.Přerušil práci v kolotoči, neboť se mu už hnusí být v tom stavu, kdy musí mluvit a lhát lidem po telefonu a něco jim vnucovat.Navíc je to všechno málo placený.Takový chucpe!
Tak se rozhodl, že si vyjede na Moravu společně s mámou a udělá si výlet do kraje na kraji okraje země, kde zhruba před třičtvrtě rokem žil.Takovou malou exkurzi do minulosti, jen tak na chvíli a pak se zase uvidí co dál.
Jeho samota je s ním už moc dlouho, s tím ale v současný době nic moc nenadělá....Tak teď Petrák přežívá, na krku pomalu jednatřicet a životní učet nic moc.Píše o tom všem na internetu do svýho webu a tak si občas připomíná, že vůbec existuje...Je to takový virtuální pokus o navržení existence.
Jinak si totiž říká, že kdyby nebyl vůbec, tak se toho zas tak moc nestane...S tím je ale smířený každý podzim, takže ho to něják nepřekvapuje...
Pluje dny a není co závidět.Není potřeba ničit,ale ani stavět svět okolo něj, který je jen přízrakem a jen z dálky k němu doléhají ozvěny skutečného života....Nesnaží se o smrt, ale ani o život.Jakoby jel nějákým tunelem a jen záblesky světla dávaly tušit, že někde je světlo, jen se neví jestli je to na začátku či na konci toho tunelu...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář