19. 11. 2008
Tak opět podzimní čas utkvěl v nás...
Tak je tu opět listopad a podzim, který je pro mě vždycky znamením změn a mnoho divokýho se v mým životě odehrává...Stejně tak i letos...Podzim je čas vzpomínek, podzim je, když se bolest žene na mlýnek.... Letos to bylo taky divoký a nebejt svý lásky, mojí milovaný Evičky, tak bych zase propadl do propastí temnoty, zla a prázdna...Ta žena mě zachránila, podala pomocnou ruku zoufalci, a ukázala, že je proč žít a já pochopil sílu svojí lásky a hlavně její, která přemohla i bolest a zradu, kterou jsem jí svojí blbostí způsobil....Zkrátka událo se toho dost a nebylo to zrovna dobrý...Udělal jsem věci, který byly moc špatný a zlý a já dohlédl svého špinavého dna duše a pochopil, co jsem za sviňi a čeho je pak člověk schopen....Ztrácel jsem se ve tmách bolesti, prázdna, žalu, výčitek a pokání a prosil Boha, aby mi odpustil...A odpustila mi moje láska a já doufám, že i Bůh. A děkuji za to, že jsem si uvědomil, jak jsem špatně žil a co z toho bylo a jak to vše mohlo skončit a převrhnout se do temnoty...Díky Bohu a lásce k tomu nedošlo a já povstal jako Fénix z popela a s novou nadějí žiji dál.....
S miláčkem se probouzím a usínám a vím, že to je to pravý štěstí, který je v obyčejných věcech a obyčejném životě...
Tak takovej je letos podzim....
S miláčkem se probouzím a usínám a vím, že to je to pravý štěstí, který je v obyčejných věcech a obyčejném životě...
Tak takovej je letos podzim....
