Jdi na obsah Jdi na menu
 


22. 2. 2008

Jak se Petrák pošťákem stal..., tedy skoro

Zima se pomalu ztrácí do nenávratna a stejně tak i Petrákova předsevzetí....Ještě v lednu seděl v klidu v práci u kompu, čuměl na net a dá se říci, že byl spokojenej.Prakticky nic nedělal....Jeho život plynul pomalu a líně a jednoho dne to opět přišlo...Zase se neukočírovatelně rozjel a padal střemhlav do propasti....To je ale zase úplně jinej příběh a napíšu o tom všem i jeho výletu do Vídně někdy jindy...
Takže když se z toho víru bezmoci, šílenosti a prázdna trochu vzpomatoval, tak byl zase bez práce a vše bylo píčou ke zdi, jak říkává jeho teta.
Bloumal městem a taky zapomínal na Boha, což byla chyba.Pán byl však k němu ve své neskonalé trpělivosti opět milostiv a tak se mu povedlo nastoupit na jedný pražský poště do třídírny.Peníze nic moc,ale fajn pracovní doba.Vstává sice brzo, ale když má ranní, tak už o půl jedný vypadne z práce a to je celkem fajn.
Pracuje v kolektivu ženskejch tak kolem padesátky, pár chlapů tam taky je, zkátka pohoda..
Pošta je svět sám pro sebe.Každý ráno příjde zakouřenou chodbou a celej den se pak motá s různejma zásilkama a dopisama a třídí je podle ulic a firem do takových budníků a štelářků.Musí se naučit všechny ulice, co kam patří a tak.Je to celkem rébus..Tak se tedy Petrák stal skoro pošťákem...A jaro je za dveřmi...