LETNÍ NOVINKY
PUNK JE JINDE
Punk je jinde,řekl si jednoho dne a všechno bylo fajn.Právě se vrátil z z Moravy, v kapse dobrej kouř a v hlavě pár piv.No zkrátka pohoda jak má bejt.Jenže zítra do práce.Ale něčím se člověk musí živit,když musí a chce.Na Moravě bylo fajn,vypilo se mnoho piv a slivky,zavzpomínal na rodinu,na starý dobrý časy a právě proto punk je už jinde....bo už není nic jako dřív,v řece už nejsou ty pravý kamínky,stromy na zahradě vykácený,v hlavě vymetený a v tývý politickej patovej stav. Z
rádia pařej Pink Floydi a probourávaj se skrz zeď,venku nad Braníkem se pomalu ztmívá,ale vedro neustává...Letošní způsob léta je obzvláště horký a prý ještě bude,jak mě postrašili ráno v novinách,které rozdávají mladý studentky u vchodu do metra.Každý ráno jezdím stejnou trasu už přes rok.Expres Braník-Karlín a zpět...A v mý hlavě je taky rychlodráha,léto jede na plný pecky,v Braníku je fajn,žiju si ve svým kutlochu,občas příjde popařit kolega Townman s Beruškou a Petrák má hned větší radost ze života a pak tejden uklízí bordel v těch svějch 14ti metrech čtverečních.
Tak Petrák ráno vstal,posbíral prázdný flashky a vyrazil do místního branickýho obchodu pro nový,plný.Slunce nastoupilo ranní příjemnou směnu a venku bylo ještě fajn.Doplnil tedy zásoby a nenapadlo ho po prvním ranním pifku nic lepšího,než že se oholil.Změna je život,řekl si a vypadal zas o něco mladší,než mu ve skutečnosti bylo.Připadal si jako svůj mladší brácha.Jenže punk je jinde a na krku pomalu třicet křížků,tak co,že?
Ptáci vedli ranní řeči,sem tam auto,zkrátka sobotní pohoda.A tak popíjel a z kazeťáku na nej řvali po ránu Blondie.Petrák si vzpomněl na Joliku,na ženu kterou pasoval na svojí sestru,protože jinak by se z toho zbláznil on i ona.Kdysi spolu pár dní prožívali intenzivní lásku,která přerostla v psychotický stavy z obou stran.Jolika je krásná,čistá a právě proto zraněná duše.Jako voda a oheň mu ten vztah připadal.Jenže nevěděl kdo je voda a kdo oheň v tomto vztahu.Tak se jednoho dne dohodli,že budou bratr a sestra.Žádnej sex,to škodí,ale tichý něžný přátelství.Pod hvězdami až na věčnost.Taky občas Jolika přišla k Petrákovi s krabicí zeleniny a vařila.Bylo to fajn,mluvili spolu o stavu světa, o apokalypse a někdo chtěl soudit Boha,někdo skákat,aby Země změnila svou orbitální dráhu a patovej politickej stav trval.Byl rok šest po zlomu století a v Bejrůtu se opět střílelo.Stejně jako před dvaceti lety.Dějiny se opakují a nikdo se z toho nepoučí.Amíci chtěj raketový základny a Petrák se toulal dál světem.Hledal ten punk,kterej je jinde.Ostatně o tom zpívá V.Z.V branickým kutlochu měl permanentně třicet stupňů,takže nejlíp se tu dařilo kaktusům...
Petrák tedy dál jedl chleba s hořčicí,když nebylo za co a ani do hospod už moc nechodil.Naposledy s Jolikou na svíčkovou,pár piv a hodně řečí.Jinak nic a tak ubíhalo léto bez punku,kterej se ztrácel někde v mlze za divokejch nocí,kdy se mu zdálo o hlubokých lesích.Ale přitom žil,či spíš přežíval a v práci si už zvykl na pozici privilegovaného outsidera.Mluvil stereotypní řeči s lidmi na telefonu a vedle něj u compu seděla nová brigádnice Marie.Mluvili spolu jen občas a Petrák se jí díval hladově do očí a do výstřihu.Bylo se na co koukat...
Možná by z toho mohlo něco bejt,ale Petrák po svejch skušenostech se seznamováním po netu už byl bratr Nietscheho.Tolikrát se zklamal,že nevěřil.Ale co kdyby,že?Joliku taky kdysi miloval,ale bylo tak ostrý,že láska by je oba zahubila...To věděli tenkrát oba...
Zapálil si tedy asi již čtvrtý ranní cígo a napil se červenýho.Byl čerstvě oholen,jak to má rád po čase a z rádia bublala jazzová trubka s podkladem soulu.Nu pagóda!Navíc se ještě k tomu jmenuje šéf hisballahu Nasrallah.Já su taky nasranej a nestřílím kvůli tomu po lidech i když občas mám chuť.
Řekl si Petrák a dostal taky chuť.Na lásku a na pivo.
Tak mu tedy ubíhalo léto roku šest.V práci nefungovala klimoška,léto bylo demoverzí krematoria,jak četl někde na netový diskuzi.Taky dál brouzdal po seznamkách,ale spíš pro zábavu,než že by chtěl někoho ulovit ve virtuální síti.Ale co kdyby?...
Potkal však jednu ženu,která se vymykala z řady těch unylých nanynek,jak si je Petrák pracovně nazval, se kterými si chvíli psal mejlíky a pak se sešli v nějáký vinárně,vedli řeči typu kde pracuješ,co děláš a tak dál,bylo to rozpačitý a po druhým rande nebylo o čem...Tahle žena měla v sobě charisma,něhu i příslib tajemství.Liška se jmenovala a byla taky rezavá.Byli spolu u řeky na kraji okraje města,krmili kachny a koupali se.Voda byla jak kafe.Mluvili o cestách světem,o životě a lidech i věcech tajemných.Mluvili,ona se smála,Petrák se jí díval do očí a navíc se krásně smála...
Liška vytrhla Petráka z letošního stereotypu,ale tentokrát si nic od toho vztahu nesliboval,nehrotil,jak říkal kolega Towman,a nechal všemu volný průběh.To řekl rezavý Lištičce,když jí chytl za ruku kráčejíc po břehu řeky.Ona se usmála a řekla,že jí to uklidnilo,že nechce aby se na ní někdo vázal a bylo to fajn.Léto se pomalu přehouplo do druhý poloviny a tak si Petrák na oslavu této skutečnosti doma uklidil.Zatímco v celý Evropě panovaly tropy a Libanon s Izraelem si dál vyměňovaly střely s plochou dráhou letu. Patovej politickej stav už nudil a do vojenskýho újezda se sjížděli soundsystémy a lidi,aby se sjeli.Zkrátka léto,jak má být.Jenom ten punk chybí.Je už asi jinde....
29.7.2006
BREAKPOINT
Léto se tedy přehouplo do druhé poloviny a ta začala být krutá.Přehoupl se i Petrákův život.Už toho měl jaksi dost.Pohár trpělivosti přetekl a když mu zase nějáký úkáčko,či co to bylo za svoloč, šlohl mobil a navíc i klíče od bytu,tak toho měl fakt už dost.Telefon vem čert,tento si naštěstí nekoupil,ale přišel o mnoho čísel,který nemá jak sehnat,ach jak tu situaci zná......To už byl snad třicátej mobil.Kurwa drát,řekl a do práce napsal okamžitou výpověď. k 1.8. toho roku,už měl dost denního stereotypu,toho všeho otročení a tak dál.Práce,lidi,vše mu lezlo krkem,celej ten systém tam...Tak tedy sekl Petrák v půli léta roku šest s prací operátora telekomunikační společnosti a měl chuť seknout i se životem.Leží doma na posteli a neví,neví vůbec nic,nic se mu nechce,všeho má dost...A tak plyne den za dnem.Pustý a prázdný.Jolika přinesla něco zeleniny,navařila,ale Petrák už i jí měl plný kecky.Dobrovolně vymknul svůj život z kloubů,jako už tolikrát...A tak se převaloval dál doma na posteli s myšlenkami na smrt.V hlavě mu hrál koncert Suicidal Tendencies a dost nahlas.Trvalo to skoro tejden.Od skoků z nuseláku,přes skok pod rychlík až po smrt hladem napadaly Petráka různý nesmysly.Léto přešlo z horka do relativního chladu a deště.I tak mu bylo i na duši.Ani nechlastal,ani nekouřil,chtěl nebejt.Po týdnu mu došlo,že není ještě nejhůř,že na skok je vždy času dost a uklidil si byt.Zašel taky za Towmanem,pokecali u pivka dost to Petrákovi pomohlo.Vrátil se mu jeho zdravej cynismus a punk se pomalu,ale jistě vracel.Po pár panácích zelený to bylo vše jasný a najednou bylo na světě líp.Suicidal Tendencies uklidily kejtry a začal mluvit Nietsche.Taky dobrý,řekl si Petrák a večery trávil u kompu.Hodně kouřil a přemýšlel.Zašel si do práce pro zápočťák a výpověď a to měl vyřešený.Teď jde o to sehnat fachu,práci,arbait.Byl se zeptat v trafice v Bráníku.Měl by to kousek od baráku.Prodávat cíga a noviny,to byl jeho sen.A šéf vypadal sympaticky.Taky zkusil knihkupectví a dokonce zapadl i do banky.No uvidí.Musí hlavně sehnat cokoliv za tolik peněz,aby utáhl kutloch bránickej a měl za co žít.A venku vládlo šedý bezčasí.Petrák nebyl schopen cokoliv.Bloudil městem a sem tam se zeptal v nějákým krámě.Prošel knihkupectví,chtěl se vrátit ke knihám,kde kdysi makal,byl i v bance,ale nakonec se z něj stal trafikant.Tedy prozatím.Petrák prodával cigára a noviny v Bráník City za rohem od svýho kutlochu.Do práce minuta chůze.Pohoda.No uvidí,jak se bude jeho život dál vyvíjet.Toto léto je léto zlomu,breakpoint.
KTERAK SE PETRÁK TRAFIKANTEM STAL
Tak se tedy Petrák stal trafikantem v trochu ušmudlané,ale srdečné trafice.Šéf,kterého všichni oslovovali starosvětsky "Pan vedoucí" byl trochu podivín ,ale sympatický.Spíš vypadal,že je věčně mimo,že si žije ve svým vlastním světě,kde jezdily parní lokomotivy,což byl jeho zájem.Pak tam byla jeho máma,která byla dobrosrdečná důchodkyně,která měla zdravý názor na všechny ty plátky typu blesk a spol.Říkala tomu drbárny.A že toho vychází opravu dost.Pak tam byla ještě jedna ženská neurčitýho věku,která mi říkala neustále drby o lidech,který si právě koupili startky či případně placku vodečky.Ten má revma,tamta je trochu mešuge a támhleten neustále sází a nikdy nic nevyhrál.
Zná zákazníky,všechny obyvatele Bráník City,důchodce,opilce a podivíny všeho druhu.
A Petrák vše pozoroval,markoval na kase cíga,časopisy,pohlednice,kolu,pivko,kafe a tužkový baterky.
Všechno to bylo najednou takový starosvětský,jak z první republiky.Sledoval pana vedoucího,jak vystával ve dveřích krámu a vyhlížel zákazníky nebo bůví co.
Petrák se občas přeťukl na klávesnici kasy,tu tam i špatně vrátil a pozoroval mladý holky,který si přišli pro Bravíčko a čerstvý maminy s kočárem,kterejm při markování nenápadně čuměl do výstřihu a právě proto se možná přeťukával a nebo špatně vrátil.
Pozoroval tedy ten všechen cvrkot a spodní proudy v tý vesnici na kraji okraje velkoměsta.Žije tu už něco málo přes rok,ale celou dobu jezdil expresem Bráník-Karlín a zpět a doma vlastně jen spal a mimo pár týpků z hospody Pod kaštany a hospody,který říkal U socek,nikoho neznal.
Najednou si za pultem plným novin uvědomoval,že sem začíná patřit a vlastně se mu splnil sen,aby vypadl z Prahy na nějáký maloměsto,kde už párkrát žil kdesi na severu český kotliny.Genius loci je tu stejný.Maloměsto nebo vesnice.A přitom stačí ujít pár stovek metrů k řece,nastoupit do tramvaje a člověk se ztratí v anonymitě Big City pod ostrým dohledem Big Brothera.....Ha,ha,Petrák byl po koncertě Suicidal Tentencies v jeho hlavě ještě přet pár dny najednou děsně vtipnej.
A tak se jeho život začal ubírat zase jinou klikatou cestou,jako už ostatně tolikrát.Další cyklus začíná.Byl taky na pohovoru v jistý bance,ale po pár slovech manažéra si uvědomil,že by za mrzký peníz vlezl do stejnýho blbizmu kapitalismu z jakýho před pár dny vypadl...Tak to ne,řekl si,když poslouchal kecy a sledoval servilní naučený profesionální úsměv mladého úspěšného a perspektivního muže.
Ještě před rokem chtěl být jako on.Ale Petrákovi se slova proaktivní,motivovaný,ambiciózní a kolektivní zhnusovala čím dál víc,čím víc takové lidi poznával.A že jich bylo dost za jeho kariéru operátora CC u nadnárodní telekomunikační firmy.To je ta zářná budoucnost zlatýho prasete a molochu peněz.
Vyždímat z lidí co nejvíc,udělat z nich stroje a roboty.
Taky tak i mluvil.Naprogramován podle verifikačních skriptů na produkty a účastnil se meetingů a teambuldingu.To fakt ne.Poznal kapitalismus,jaký skutečně je.Dravost a ambicioznost a hraný kamarádství šéfový a až na pár vyjímek i kolegů,či spíše kolegyň.Povrchních dylinek oblečených,aby byly trendy a cool...
Takže mu bylo líp v tý malý trafice,kde mohl s lidma prohodit pár nomálních slov či občas i nějáký ten
vtípek.reálný život za málo peněz či umělej svět za víc?
Jasná volba,řekl si a na Bráník City či spíš Village,padla tma.
Jo,jediný,co mu možná vadilo bylo to,že byl odříznut od světový informační webový dálnice.Ostatně to vlastně byla skoro jediná věc,pro kterou občas do mološí firmy chodil. Šlu mu o tvorbu svých webových stránek,který tím pádem nejsou aktualizivány novými texty, a o čtení stupidních diskuzních fór na centru.cz či inzerátech na seznamovacích serverech.
Dnes už Petrák ví,že tyto formy seznamování lidí,který se buď chtějí předvést,nebo jsou ztraceni ve virtuálním světě,jsou beznadějným výkřikem do tmy. I když Eliška-Liška rezavá se kterou trávil večery u Berounky mohla být vyjímka.Jak ale říká kolega Towman,nech to Alláhovi či jinému Bohu,hu,hu,hu,.
Psal jí mejlík,že měl krizi,že má svý určitý problémy,ale že už číslo mobilu má v provozu.Nezavolala.Možná psala mejla,to Petrák neví bo nemá na kavárnu,na pivo a pomalu ani na chleba s hořčicí,což je jeho skoro jediná strava.
A navíc dělá v trafice,kde je jediný kuřák a nemá ani na cigára..Ale pořád je líp,než sedět osm hodin u compu se sluchátky na uších a odřákávat nazpamět povinné fráze do telefonu.
Tak se tedy zlomilo léto v pase a mělo nádech babího léta,srpen připomínal září.
V nadnárodní telekomunikační společnosti,která je na trhu již šestým rokem, se těch osm hodin děsně vleklo,zatím co v malý periferní trafice,která je v Bráníku již patnáctým rokem to utíkalo.Čas opět prokázal svojí relativitu.Osm hodin stereotypu a osm hodin,kdy každý člověk je originál a může se stát cokoliv,je rozdíl.
To napadalo Petráka po večerech,když nemohl spát.Ale najednou mu nevadilo vstávat vo půl šestý,když dřív mu vadilo vstávat nejdřív v osm.
Něco se někam hnulo,ale chyběla tu láska.Žena,ktrá by prozářila jeho svět,který nebyl barevný,ale ani šedý.Jeho poslední láska,která s ním půl roku sdílela bránickej kutloch,byla už zase v blázinci a jeho teta v nemocnici po mrtvici.To nebylo dobrý.Taky si nebyl jistej svým zdravotním stavem. O psychice škoda slov,to je mu jasný už dávno a tak šel na testy na metlu lidstva HIV a různý žloutenky a tak dál.
Testy očekával s obavami.Co kdyby,že?
Patová politická povolební situace prý zkončila,jak mu hrozili v tývý,Fidel se zotavoval v nemocnici a na Blízkým Východě začalo příměří.
Zapálil si tedy poslední večerní cígo ubalený z vajglíků a šel raděj spát.Ráno bude zase prodávat startky,kafe a pár dobrejch slov.
Těšil se na září,to prý začnou chodit do trafiky mladý školačky pro bagety a časáky.Bude se na co dívat,bude-li hezký počasí...
To se Peterákovi hned líp usínalo...A hrály mu k tomu Plastici o podivuhodným mandarýnovi a jiný kousky.Bránickej andrgraund na přelomu léta,jo,jo.
18.8.2006
