BLUES BUFETU
BLUES BUFETU
Pivo na stojáka
v bufetu před Masaryčkou
dělníci mluví podivnými jazyky
východu
a cpou se sekanou
pivo a panáka
v bufetu před Masaryčkou
slyším spodní proudy města
a houkání vlaků
došla polívka
v bufetu před Masaryčkou
chlápek sbírá prázdný talíře
dívá se úkosem
po umakartu lezou mouchy
v bufetu před Masaryčkou
STŘEDA U SLUNÍČKA
Okna domů jsou polojasná
mladí punkové chlastaj
na jiném stole zůstalo nedopitý pivko
holka od báru rozdává hulení
mezi tím běhá zmatenej pittbull
kdosi hraje fotbálek
je to vše jasný
lidi se neptaj
odpověď není
je středa a politej stůl
dívám se do dálek
lidi se střídaj
mladí punkové odpálili brčko
a někdo chtěl k pivu sůl
PROCHÁZKA
Míjím Smíchovský pivovar
a nad střechami se plazí slad
Ach oprýskaný
pivem prolitý
město mý
Jsou sny
jak starý zdi
a zákoutí temných dvorů
stěhotnými poplenicemi
Každej znich
do kterýho vejdu
má svou duši a vůni
většinou ale smrad
a odevšad
na mě kape šedá rezavá špína
a kloní se v očimé
nahý fasády
a okna tisíce osudů
( za nimi stávají tiše vrásčité stařeny )
A před hospodami řady buclatejch sudů
To vše
mnou proniká
když jdu ulicemi
domů
okolo tváří
dědků vypitých
matek od dětí
i partiček romů
Stále mě zajíká mrazivé
žalnodojetí
když svými ulicemi jdu
mezi dlažbou
a haldami suti u popelnic
NOSTALGIE
Nedělní unavený večery
Pustý oprýskaný ulice
Za okny lidé večeří
či se vraždí
Já jsem taky za zdí
a chodník podemnou někdy uhýbá
Nedělní pivo
a procházka bahnitou cestou
Viděli jsme město
jeho oranžový pihy
a komín malešický spalovny
věčně ztopořený
kouří si tu svou
A naše duše
jak přesýpací hodiny jsou
Nedělní Smíchov
a něco se zněj ztratilo
A má touha samotí se
po tvé vůni
se dere tam
kde nic zbytečnýho není
VEČER V DEJVICKÝ NÁDRAŽCE
Vyprávíme si svý příběhy
nad stolem
pijem
a jsme
V hlavě zrcadlo sebe sama
v jiných objevené
Nevíš jestli jo
či ne
Tak dál pijem to svý
někdo se baví
jiný mlčí
a život jde dál
mezi křečí a sny
PODIVNEJ PODVEČER NA KVĚTNU
Sedím na zahrádce
hospody Květen
a u vedlejšího stolu
mluví o včerejší sebevraždě
nejdřív prej zdemoloval byt
a pak spolikal šedesát tramalů
a do topolů naproti přes silnici
svítí podvečerní slunce
Život plyne kolem mě
a já sám u piva
unavený
roztoužený po světle lásky
zachytávám střepy
Střepy sebe
vzpomínekích osudů
a tak
Je mi vlastně dobře
v samotě
koupil jsem si nový kalhoty
budoucnost veskrze žádná
možná je to osvobození
bral bych raději jistotu
ale v tomto světě
ni ve mě
není
a tak sedím na Květnu
dívám se
jak vše pění
šumí
a život co byl
už není...
NA ZAČÁTKU ZÁŘÍ
Na začátku září
v hospodě "U sluníčka"
pár lidí paří a sleduje fotbal
piju tu pivo sám
přemýšlím o lásce
jestli ji v duší mám
Na začátku září
něco bych chtěl
kdyby jsi chtěla
a kdybych já směl
PIVNÍ POHLEDY
Svět se zcvrknul
do obzoru sklenice
sám nic neřeknu
vždyť nejsem šlechticem
A tak to tlačím
do svý hlavy
piju co stačím
a moc mě to baví
Svět kamsi běží
a padá pěna
V mozku cosi leží
a ve vzduchu visí změna
NEDĚLNÍ MELODIE
Nedělní pustá hospoda
pivo
sníh
a já
Má samota
rozkrojená ve dví
mý sny a bolesti
upíjí mý pivo
a síru výčitek dští
v té nedělní době
mluvím sám k sobě
a možná se to jen zdá
ale jde to odspoda
až do konečků vlasů
ta nálada
ta směs výšek a basů
TŘETÍ HOSPODA
Třetí hospoda
čtvrý pivo
v mý duši je něják živo
a divoko
i tak lze žít
a pít
Ulicema kráčím
svý pochybení bezchybně si značím
co stačím
to stáčím
když svou duši v alkoholu smáčím
pláču
a kráčím
jinak se to nedá
když má duše motavá
od stolu se zvedá
HOSPODSKÝ OBRAZY I
Sedím v jinonický hospodě
a za oknem lžíce bagru
rve zem
stará červená tatrovka se zhoupne
když na korbu dopadne
hrouda mokrý těžký hlíny
a slunce
jen tak v náznacích
se proklube
šedí adventních dnů
piju prost všech svých snů
s taškou šípků na víno
pod stolem
a když se otevřou dveře hospody
je na chvíli trochu
světla mezi řečmi
Myslím na všechny mý minulý výlety
do náruče přírody
na podzim
v zimě
a předjaří
krajina má prapodivnou atmosféru
očekávání změn
Slunce se trochu rozjelo
opilci se objímají
a chodí vratkým krokem
a lok jde dál za rokem
VEČER V CENTRU
Šel jsem městem
jen tak
na zemi papíry
a zbytky umírajícího dne
Nebe bylo těžký
dotýkalo se větví
a mý hlavy
Sedl jsem si
dal pivko
a jen tak pozoroval lidi
Mluvili cizími hlasy
jo holt centrum
i cena piva byla taková
Kouřil jsem
občas šel někdo ven
či dovnitř
a nebe spadlo do ulic
pivo do mě
a na dně duše láska
a únava
hrála k tomu muzika
řízný kytary
a samý fuck
i takovej je svět
Křeslo je hluboký
zabořil jsem se
nohu přes nohu
a jen tak pozorovat
je dobrý
možná se opiju
půjdu spt
myslet budu na ženu
co utíká a ví o tom
stejně i já
někdy
Napil jsem se
a zpíval refrén jedný písně
dost divoký
Město vyprávělo
svý příběhy
šel z toho chlad
já opět nosím ozdoby
furt chlastám
pracuju
miluju
chodím
a pozoruju
to jde
to jediný jde
jinak už moc možností není
alespoň to
a lidi dál choděj sem a tam
večer vypadá slibně
zbývaj mi ještě nějáký prachy
není nic jisté
noc nad městem dlí
a tak to má být
NENÍ VĚTŠÍ BLAHO
Není větší blaho
než pár loků
moku zlatavého
a pak další a další
hladivý loky
s duší hází
a mysl dělá skoky
ZTRÁTY A NÁLEZY
Furt něco ztrácím a nalézám
jsem s někým a vlastně sám
po nocích se toulávám
a vím
že samotu mám v zádech
podzim má mlhavě pastelovej nádech
tak si pivo dám
Snad dojdu domů
k sobě sám
