POEZIE zima 2017
VÁNOČNÍ ČAS
Vánoční čas je tu zas
jde okolo mě
já jej nevnímám
mluví se o lásce
zůstávám sám
hlásí se pravda
a můj život je lží
na okna strachu
bolesti mží
a na těle kvetou vyrážky
pochybení
Končí rok dluhů
století bohů
tisíc let sluhů
Stereotyp přetekl
přes okraj dnů
sečítám čárky na účtu
nesplněných snů
splněných zatím není
a v noc se proměnilo světlo denní
škodolibě se tomu směji
v čas předvánoční
v hodinu půlnoční
pustý
a zbytečný
ROK UŽ MELE Z POSLEDNÍHO
Rok už mele z posledního
šílenství nákupů vrcholí
vánoce
svátek konzumu
ze starých domů omítka se drolí
Draze platím svojí únavu
chci vykoupit zpět svou svobodu
a přelézt zeď
co si v sobě stavím
netečně na to hledím
zatím co ve mě koluje
syntetický štěstí
říkám si
snad se vzchopím
přeci nepůjdu až na doraz
znám už tu propast
kde se netečností hojím
páchám na sobě podraz
a vánoce jdou letos něják mimo mě
zřejmě taky melu z posledního
Tak smutně bezvesele prázdno mi je
na duši
v samotě vnitřní ticho pěje
tu píseň kterou nikdo neslyší
jsme stále tu?
nebo jen vykopaní korýši
ze zkamelenin ?
Sami v sobě
hledáme marnosti svých vin
a bloudíme ve své vlastní skrýši
když noc předchází den
i vlastní čin
co nám někdy nepřísluší....
a člověku je tak skvěle
když už jednou byl
a zle je?
Myslím, že vlastně ne
to jen duše se schová do doupěte
Ostatní?
Ale jděte...
