ROK NULA...
ROK NULA
Zkončil rok nula
rok zmatenosti
rok jízdy v kruhu
rok cest stereotypu
a setkávání bohů
Zkončil rok hledání
zatracení
rok nadějí i bolesti
zkončil rok pití
smetí
rok jehel
a rozpouštění
zkončil rok nula
rok vlasů
chůze
i šílených běhů
horkýho slunce
i mrazivýho sněhu
zkončil rok
kdy jsem hledal něhu
zkončil rok divokejch nocí
sexu
útlaku
a naivity
zkončil rok karet
halucinací
a blábolů
zkončil rok nula
rok doteků
samoty
touhy
zkončil rok poznání ztraceného
rok nesmyslu
rok hospodských dopolední
dní
nocí
zkončil rok čekání na marnost
na lásku
i na světy v černých mracích
zkončil rok nula
ten další se mu bude
v něčem podobat
MÍSTA DÁVNÝCH HER
Místa dávných her
se mění
řeka je srovnána
kamennými břehy
do latě
a už to není co dřív
Jen to slunce ve větvích
to připomíná
Na cestě podél řeky
vidím pole
a na obzoru
úbočí hor se zbytky sněhu
cítím v sobě něhu
k tomuto kraji
v náručí Jeseníků
a vzpomínky
na místa dávných her
bezstarostnýho dětství
lovím nad půlitrem
hanušovickýho
šeráku
v šumperský hospodě
Na šenkesu
na místě nových her
VÁNOČNÍ ČAS
Vánoční čas je tu zas
jde okolo mě
já jej nevnímám
mluví se o lásce
zůstávám sám
hlásí se pravda
a můj život je lží
na okna strachu
bolesti mží
a na těle kvetou vyrážky
pochybení
Končí rok dluhů
století bohů
tisíc let sluhů
Stereotyp přetekl
přes okraj dnů
sečítám čárky na účtu
nesplněných snů
splněných zatím není
a v noc se proměnilo světlo denní
škodolibě se tomu směji
v čas předvánoční
v hodinu půlnoční
pustý
a zbytečný
ROK UŽ MELE Z POSLEDNÍHO
Rok už mele z posledního
šílenství nákupů vrcholí
vánoce
svátek konzumu
ze starých domů omítka se drolí
Draze platím svojí únavu
chci vykoupit zpět svou svobodu
a přelézt zeď
co si v sobě stavím
netečně na to hledím
zatím co ve mě koluje
syntetický štěstí
říkám si
snad se vzchopím
přeci nepůjdu až na doraz
znám už tu propast
kde se netečností hojím
páchám na sobě podraz
a vánoce jdou letos něják mimo mě
zřejmě taky melu z posledního
DESET LET
Těch deset let
opakovaný změti
obkroužilo mě
zanechalo jizvy i jiný stopy
Duše okoralá
popsaná polibky
vzdechy
i histerickým řevem
nad ránem
Duše zmožená
půlitry
litry
a výpary tisíců putik
Za těch deset roků
kdy častokrát
odhodlával jsem se
ke skoku
do propasti sebou hloubené
Stokrát řekl jsem si NE
a opět obkroužil mě had
Používal rafinovaných vnad
ústa
slova
tváře
falešný svatozáře
nad politými stoly
Slzy v temný noci
padaly do polštáře
a ráno bylo sucho
nejen v hubě
Občas utonul jsem v hudbě
či v klínech žen
život šel kolem
co apokalyptický sen
a dostal mě až sem
až za hranici
Už tolikrát hučela mi v palici
touha
po milence smrti
ta tíha tak drtí
a já žil
spíš pil
a od obzoru k obzoru dnů
jen pustá krajina
Člověku se samotnýmu
špatně usíná
Tak snad s flaškou u postele
je kurva tak skvěle
až se chce
z toho ráno blít
Zbývá pocit
jakoby přetrhla se nit
a desetiletí uzlů gordických
musí jít
přetnout
Jen meč
kde ten vzít
a seknout
do klubka provazů
co škrtí
Duše se zbortila
a na dně smetí
Ne už ne
je čas vyklízení chlévů
dej Bože
ať vymetu tu mrvu
ten prach žalu
a zmarněných snah
životních střepů
a lásek uvadlých
Za deset let
zbyl účet propadlý
Čas zavřít lokál
podtrženo sečteno
co jsem si vzal
co chlast mi vzal
když okolo hrdla láhve
si mě omotal
