KOUZLO OKAMŽIKU (miniatury)
KOUZLO OKAMŽIKU
Mluvit o sobě?
Mluvit o lásce?
To snad není nutný
to snad jen život
je právě teď smutný
ČEKÁM
Čekám sám sebe
snad mi to výjde
potichu
tuším
že někdo příjde
DEŠTIVÉ POVYRAŽENÍ
Déšť padá
na sklo tramvaje
a mě je krásně
Do máje !
JSI
Jsi mrazivá
jak podzimní vítr
když chceš
Jsi krásná
jak slunečnice
když jseš
NOC PŘÍSLIBů
Noc přilehla Prahu
i mou duši
Jsme na prahu
Čeho ?
Kdo to tuší ?
ZUBNICE
Kráčím po ulicích
co zubech bezdomovce
Tu díra
tu šedý shnilý zub
a támhle nový
To je mý město
nebo něco jinýho...
ZLOMKY
Autobus
se zlomil v půli
a oranžový bludičky
se na konci ulice
setkají
Tramvaj
pomalu přijíždí
a bázně tvé
se neptají
kdy mají nastoupit
ZMĚNA
Přešli jsme most
přes propast prázdna
zradu
vyléčí odpuštění
avšak jizva
ta zůstane
o tom žádná
VYZNÁNÍ
Být s lidmi
je tak těžký
Být sám
je tak mrtvý
Být s Tebou
je tak skutečný
JSOU
Jsou dny slunečný
jsou dny zbytečný
Jsou tací
co bolí
Jsou tací
co hojí
ROSTOU
Rostou mý vlasy
taky dny
a láska
Je to vše jen sázka
asi...
TAK KRESLI
Kresli
co tě napadne
stromy
krajiny
tvary záhadné
Tváře
oči
zahrady
sněhem zapadlé
DÁVNÉ CHVÍLE
Procházka k říčce Desný
kde setkal jsem se se sny
plul po vlnách vzpomínek
když našel jsem zelený kamínek
NEROZHODNOST
Chvíle nepolapitelnosti druhých
chvíle nepolapitelnosti sebe
Co víc drtí?
Co víc zebe?
PLÁČ
Potichu brečím
chci se stát něčím
Zatím však ztrácím
a toho se děsím
UŽ ZASE?
Zase mě okradli v tramvaji
spal jsem a snil potají
o kraji kde touhy se plní
pak vystoupil jsem na konečný
a peněženka není!
NĚCO O NEKONEČNU
Snad sto roků
k přistání zbývá
a z našeho metru
tiše ubývá
NĚJAK MU TO NEVYŠLO
Chtěl zapadnout
do všech part
Kouřil všechno
kromě Spart
ZIMNÍ
V závějích sněhu
ucítím něhu
Pocit mám
že přistál jsem
u pravého břehu
Kdo ví...
UKRADENÝ OBRAZ
Šel jsem vztříc
tvým zahradám
srdce podal
a zůstal sám
Co já z toho všeho mám
když z obrazu zbyl jen prázdný rám
