MĚSTSKÝ PERIFERIE...
JAK NůŽ
Zhroucený továrny
a haldy suti
Ulice Košíř jsou plný slunce
prachu
a smradu z aut
A do toho jak nůž zařízli betonovej most
Cigáni vyložený
z oken
Laciný hospody
a z průchodů čpí moč
a beznaděj
Rezignace na život
A do toho jak nůž zařízli betonovej most
Jdu a myslím na Tvý oči
Má duše se podobá
této čtvrti
a smutek tiše mne čtvrtí
A do toho jak nůž zařízli betonovej most
ANDĚL
Smíchov se vlní
v nedělním odpoledni
Něják bylo
něják není
a na chodníku vajgly
a papíry
Připomínají pomíjivost
Anděl pomalu
mizí
Stává se víc a víc cizí
a vše se přeměňuje
Zůstaly jen dráty
trčící z betonu
a vše co bylo napsáno
může pozbýt platnosti
jak dopitá sklenice
V metru je vítr
a někdy proměnuji svý radosti
do ubohý malosti
Jak je chtěno
není nic dokončený
a metro už přijelo
POSTAVIČKY
Bizardní postavičky kráčejí ulicemi
svítí slunce
někde i pes jde
sem tam pěkná žena
u huby pěna
děs
či zklamání?
Nevím
dívám se z okna
a pivem vše zlý zaháním
třeba někam půjdu
bude-li se chtít
třeba usnu
a budu snít
zatímco venku
pokračují cizí tajemný příběhy
který jsou i mý
a dny a noci žižkovský
jsou součástí tý věčný hry
v níž jsme jen postavami
SKORO PĚT
Je skoro pět hodin
nad městem se tyčí komín
tož co je mi po nim
když tyčí se i věže
Ale kdeže...
Sní se nejlíp vleže
to vím...
34 STUPŇů CELSIA
Vedro až na smrt
a tak nechávám volně plynout
myšlenky
jen tak
bez cíle
K tomu cígo
studený pivko
a nějkej bigbítek
Auta i slunce
si to paří na plný pecky
j už taky nějkej čas
a okna Smíchovskejch činžáků
se lesknou ve slunci
Chodníky sálaj
a v tomhle vedru
se ani nedá napsat
něco rozumnýho
jen líně pozorovat
okolí
pomalu pít
a bránit se spánku
