LÁSKA JE PES...
LÁSKA JE PES
Proč miluji
proč nechávm svou duši na dlani
dávám se ti napospas
jako zvíře
láska je skutečně pes
a okno mýho paláce
má tebou kovaný mříže
mříže ze tvých chlapů
a j to možná chápu
a topím se v povodni lásky
neschopen hlásky
mlčím k tobě
svou prosbu o věčnost
Dal jsem se tobě
a ty si kráčíš po cestě svý
zkrápěný alkoholem
a sexem
bludištěm pochyb a tužeb z minula
a já miluju
sám a sám
svou duši ti natisíckrát dám
i když se občas procházím po římsách
padám
padám
do Tvých hloubek
a nic s tím nenadělám
zvedám ruce ke slunci
a prosím o kousek vstřínosti
o celu
kde můžu být s tebou přes všechny chvíle
co zebou
máš v sobě něhu ďábla
i Boží zlost
jsi krutě nádherná
a já už vím
že láska bolí
když ten druhý neví
jestli ji vlastně chce
VÝHLEDY (NEDOZÍRNÉ OBZORY)
Nedozírné obzory
otvíráme navzdory
neblahým tušením
Jsme zaklíněni
v sobě
v dravém proudu vln
zdobíme si noc
a utrácíme den
JEDEN VEČER
Smála jsi se očima
Přeskakovala slova
A řeči
Bylo to fajn
A co když?
A přeci?
Mluvil jsem o věcech
O kterých jsem se zařekl mluvit
O lásce
O životě
O bolesti
O tom co šlo rozbít
a spravit
o štěstí
A ty jsi se usmívala
řeči dál tekly proudem
jako to víno ve smíchovský hospodě
a vše bylo najednou
tak v pohodě
MY DVA A CHLAST
Svět zdá se zkrze piva a dým
vlnivej a vláčnej
jako ty když roste tvoje vášeň
Umíš zrychlit dech
i vyprázdánění posledního půlitru
Já nejsem jinej
a noci jsou dlouhý
kroky houpavý
realita chlastu
prolévaný mozky
doteky
něhy
a hrdla láhve
co s tím
mluvit
hladit se a kalit
vinnou romantiku žít
a věřit v její nevinnost
a v dalším litru
najdem odpověď na jednu otázku
Tak už dost!
Jenže vše to jde nanovo
spíme a lítáme nad zemí
milujeme se
my dva
a chlast
a hotovo...
SPALI JSME
Spali jsme spolu
na tolika místech
pod hvězdami
i větvemi stromů
když neunesly nás již nohy domů
Na stráních kopců
nad světly města
na chodnících
i v místech kde nebylo cest
Spali jsme schouleni k sobě
za studených rán
Spali jsme spolu
kdekoliv
s láskou na rtech
pod oblaky
JSI II.
Jsi mojí vodou jsi mojí žízní
jsi mým štěstím i mou trýzní
jsi mojí nocí i mým dnem
jsi realitou i tajuplným snem
jsi láska jenž do mě vkročila
jsi kapka rosy co růži smočila
jsi ticho i zvuk halasný
jsi ta pro kterou jsem šťastný i nešťastný
jsi cesta vedoucí do neznámých krajin
jsi sluncem před kterým dech se tají
jsi nocí plnou hvězd
jsi květina která začla kvést
Jsi možností skoku do hlubin
jsi pohledem do dálných rovin
jsi mostem přes mou samotu
jsi pramenem pro mojí dobrotu
ROZCHOD
Stojíme na březích
mezi námi vyschlá řeka
už není jak přeplavat
už není kam se ponořit
říkáme slova řezavá
ani jeden z nás
tomu druhému nemává
zbývá jen stát
na kamenech samoty
a přes prach koryta
na sebe křičet mlčky
svý otazníky
vykřičníky
tečky...
SETKÁNÍ NA MOSTĚ
Polibek, který trval věčnost
čas se zastavil
dlouhá to byla noc
svůj smutek jejím očím nastavil
a ona jej hladila dlouhými prsty
nad tím pokyvovali hlavami všichni svatí
co na mostě jsou
vnímal však jen jí
její rty
v absenci času
Potřeboval to
hladil její hebká malá prsa
a dotknul se vlhkýho klína
byl sice stále s ní
avšak s ním byla stále jiná
šeptla mu
že nesmí být nešťastný
a on ve vůni jejich vlasů
a kůže pochopil
že milovat ještě může
že lásku v sobě nezabil
a v polibcích cítil moře
vzdálený Dalmácie
SONET PRO KLÁRKU
V tom městě severním
jsem nalezl tebe
pozbyl peklo a poznal nebe
o jeho věčnosti teď sním
nevím již spím-li či bdím
a láska někdy zebe
Vlak života po dobré koleji jede
a políbit Tě smím
Vždyť o nekonečnu již vím
co ve Tvých očích se nalézá
vidím v nich šťastnýho sebe
a realita se jen zdá
a nic už mi neveme
dotek který smím...
MODRÁ PRINCEZNA
Má modrá princezno
s úsměvy mezi knihami klasiků
které leží a čekají
na to
kdo je přečte
Čtu si ve Tvých očích
touhu a něhu
a sbírám slastný okamžiky
kdy vztahuješ ke mě ruce
a j tá obejmu
jako bych držel věčnost
když naše dlaně se proplétají
a ústa Tvá se ptají
zda-li Tě ještě políbím
Líbám Tě v bouři touhy
až do rána
až do odřených kolen a zad
a ráno jsme vstali dřív
než dvě mouchy
které se
namlouvaly na rámu dveří
a je fajn ležet vedle Tebe
a rozpouštět se mezi zlatými vlasy
a sklenkami bílýho vína
cigarety došly
ale láska ta přerostla čas
který mezi úsměvy a doteky
ztratil smysl
Má modrá princezno
v modrých šatech
ráno jsem cítil Tvůj dech
a po tom toužím neustále
princezno má
s nejkrásnějším jménem
BLUES PRVNÍHO SETKÁNÍ
Na ulici padá déšť
jemně a tiše
vzpomínám
na první naše setkání
pivo teklo
lahve a slova šly na odbyt
uprostřed vln šamanských bubnů
já vnímal jen Tebe
dnes je zatažený nebe
a stesk se houpe na vlnách blues
o Tvých očích
PODVOJNÁ CIZOTA
Noc s cizí ženou
v malým pokoji
objetí obětí zoufalství
teplo dvou lidských těl
zima dvou zvířeckých smutných duší
venku tma
vevnitř tma
Zbývají jen doteky
co útěcha
dlouhá noc
slova a slova
podvojná samota
Mluvila o chlapech
o tíze lásky nenalezené
bolesti věčné
a vlezlého chlastu
taky jsem to znal
Dělilo nás pár milimetrů doteků
a deset let
Měla smutný oči
tvář pořezanou jizvami života
Neví co chce
a asi ani co nechce
tisknul jsem se k ní
tělo na tělo
kůži na kůži
žádnej sex
Měla velký bradavky
a strach ze sebe
tady už není ani peklo
ani nebe
jenom samota stála u postele
ráno jsme se drželi za ruku
byla mi najednou blízká
Spálila si dlaň o mý ranní cígo
a pak zaklaply dveře toho malýho bytu
a já vyšel do studenýho
únorovýho rána
VO CO VLASTNĚ JDE?
Nejde vo to
že bych tě
chtěl
snad jen svý romantický přestavy
Procházka po židovským hřbitově
a větve stromů proti nebi
i já jdu tím směrem
Takže vůbec
nejde o tebe
jde o nás
