DEPRESE,DEPKY A TAK...
KOLA
Další kola se rozjíždějí
každou vteřinou
Hlídám si svý sny
a láskou chci proplout
až na druhou stranu
za hranice vnitřního ticha
až za prázdnotu chvil
ve kterých tuším
že jsem zas takový
a abych něco nerozbil
v tyto chvíle
myslím na to
ledabyle
a další kola se rozjíždějí
v barvách světlých
tmavých
připomínají věčnej hřích
a ráno je opět šedý
už ani nevím kolikátej den je takovej
a tak klidně
a zcela neúprosně
další kola se rozjíždějí
a ulice je napěchovaná
k prasknutí
DNY KOLÍSAJ
Dny kolísaj od bytí k nebytí
od pití k nepití
kolísaj zas noci
Jsme roztroušeni
mezi sebou
a někdy není o čem psát
Za nocí se probouzíme
a jasně cítíme
že tenhle sen
nesmí býti podveden
a kdyby bylo co dát
kdyby bylo čemu se smát
nemuseli by jsme na svý sny lát
A dny dál kolísaj
a noci se houpou
v nich mnozí svou beznaděj koupou
zatím co jiní
živí se svou touhou
na splnění skoupou
až je mi z toho zle
a k ránu zima
tak holt život jde
a někdy je príma
podle toho
jak dny kolísaj
NEZROZENÉ POVÍDKY
Povídka o slečně z personální agentury
O svolávání nebezpečí na svojí osobu
o strachu
o něze tušený kdesi za
rohem
Povídka o vlnách
o spolku vietnamsko-ukrajinského přátelství
a ustanovení všech svátků
o poslední cigaretě
Povídka o ambivalentním vztahu
k oknům
bytu
paneláků
starých hradů...
Povídka o krátkosti
i nesnesitelný délce denních životů
o starým rezavým plotě
zarostlým šeříky
Povídka o blbosti všech výročí
za jakéhokoliv režimu
Povídka o nedokonalosti sebe sama
s vědomím své velikosti
po které tolik toužíme
ale za tohoto života
ji
nedokážeme dosáhnout
Povídka o Bohu
NA ŘÍMSE
Jsem vtisknut mezi
římsy života
po jedný kráčím
po druhý klopýtám
svý možný možnosti
si počítám
než příjde poslední vizita
kde výsledek je předem znám
NIKDO
Nikdo nepřišel
nikdo neodešel
nikdo nezval
nikdo nevyhodil
nikdo se nesmál
nikdo neplakal
nikdo nevysvobodil
nikdo nešel dál
nikdo nevstal
nikdo nepoklek
nikdo nestál
nikdo neutek
nikdo nevěznil
nikdo nepustil
nikdo neměl sil
nikdo nevěštil
nikdo nehledal
nikdo nenašel
nikdo si nepřál
nikdo neztratil
nikdo nehaněl
nikdo nemluvil
nikdo nevěděl
nikdo tu nebyl
PLÁČ ÚSMĚVU
Tajemný noci
bez pomoci
na zrychlený dráze
hvězdy promluvily
smích květiny ve váze
a křídla nočních motýlů
lhala o pravdě bolesti
snáze
než oči
při pohledu do zrcadla
Stvoly se chvěly
dotekem minulých sluncí
láska popraskala
na rtech žádosti
Verbovala se víra
čpěla síra
bez možnosti očekávání
bez zastavení
Nic nebylo v lidský moci
a úsměvem se pláče snáze
než těžkými slzami
na místech
kde nic není
STARÁ ZNÁMÁ
Někdy mě povznáší
mimo hranice sebe
dá mi opravdový peklo
a zdánlivý nebe
Někdy chladí
jindy hřeje
nechá mě lítat
i v křečích svíjet
znám jí i sebe
v určitých věcech nazpaměť
v mý hlavě tvoří změť
obrazů
dialogů
chaosu
Proklínám jí
a přesto mě láká dál
otevírat brány
do dalších světů
podléhat jim
Odděluje mě
a já se chci též oddělit od ní
o svobodný duši sním
a jsou věci který už vím
jenže mi to občas nedá
a já si pak dám
s ní někde na periferii
nějákej sraz
čekám dlouho
a zlostí zlomil bych jí vaz
když ovšem příjde
tak pohladím ji zas
pohovořím s ní
na lžíci život otočím
pak to příjde
a stydím se za pohledy
do očí...
sobě
neb druhým to lze snáz
