Po dlouhé době jsem něco napsal... :-)
Snažím se pohnout sám se sebou... snažím se být neohnutý před realitou světa.... chci plout a ne jen mávat tomu, co bylo.... moje právo není jen právo veta.... zbývá jen nevyřčená věta do ticha noci a člověk neví, co vlastně žádá.... nic není náhodou a vlastní myšlenky někdy bolí jako rána, co posypeš si solí..... neumím už psát, jen prskám slova do tváře a nemám moc kuráže.... však starý jsem na to moc a nebo málo? Netuším, co by za to stálo.... je to jen hra se slovy a nebo s životem? Je to realita? A kde vlastně jsem? Pořád jen nekonečné otázky a odpovědí se nedostává.... Jsem sám? Jsi sama? Tak snažím se žít a už málo pít.... tak překlenout se dají dny všední.... nepíšu už poezii, bo mi to vlastně nikdy nešlo. Jen skládám slova. Znova a znova.
