Dominik Lipner - Fotografie a texty

Summer of love 96

Tehdy začalo léto roku 1996, to léto bylo pro mě takovým malým Woodstockem,Summer of Love.Byl jsem rozjetej a vše fungovalo.Alespoň jsem tomu věřil.

To léto bylo nekonečně dlouhý a divoký a tehdy jsem byl asi ještě relativně v pohodě,pak už nebylo cesty zpět.

Tenkrát na pražskou Kampu chodilo spousta lidiček.Od různých prapodivných figurek lidí,kteří hráli večer co večer na Karlově mostě na bonga a píšťalku,aby bylo na pivo,přes různý punkery,studenty a studentky uměleckých škol všeho druhu,hudebníky,básníky,podvodníky až po alternativní cestovatele z celé Evropy i zámoří.Kampa tehdy žila,byl to osobitej svět a kdo tehdy zažil,tak ví,že propadnout kouzlu tohoto panoptika nebyl žádný problém zvláště pak,když byl člověk permanentně pod vlivem nějáké omamující látky.Tvořili se tam různý partičky a diskuzní kroužky,lidi mezi nima cirkulovali a hrálo se na kytary a africký bonga. I já jsem tehdy začal hrát a dá se říci,že jsem se to i částečně naučil.Asi jediná dobrá věc,která z té doby zůstala.I když dnes se ke hraní dostanu opravdu jen výjmečně.

Skupinek různých lidí na Kampě to léto den co den vysedávalo spousta a v jedný jsem byl i já.Jádrem byl Endy,který mě naučil hrát na bonga a jiný perkusní nástroje a Smeták,tehdy můj dobrej kámoš.Oba byli smíchovský kluci a měli jsme taky společný známý z Hlubáku.Pak tam chodil ode mě ze školy Honza S.,Dominik A. a sem tam Tomáš P.,dále Litina a Martin Chemik,kteří patřili mezi pražskou narkomanskou elitu,Honza a Eva P.-s Honzou jsem později krátce navštěvoval jednu střední školu a s Evou chvíli chodil,Fašoun - vůdčí osobnost pražskejch punkerů,ale znal lidi i z neonacistický subkultury a pak různý studentky z gymplů a uměleckejch škol a patřil k nám třeba i Steeve,což byl amík usazenej v Praze,který nás zásoboval dobrou trávou a nebo Juan,kterej byl odněkud z Portorika.

Byli jsme pestrý společenství lidí z různých vrstev,kultrur a národů.Bylo to svobodný a divoký,něco ta doba měla do sebe.Nikdy potom už se na Kampě taková pestrá společnost nesešla,rok od roku to opadávalo.Alternativci přestali do Prahy jezdit,nebo se usadili,studenti dostudovali a založili rodiny a noví nepřišli a punkáče pozavírali,či se rozprchli do světa.

Nakonec na Kampu chodili jednu dobu jen socky a ty pak vystřídali bohatí mladí němci,kteří si házeli na Kampě frisbíčky a chlastali pivo z plechu. Ten duchovní náboj se ztratil a já i přes všechno špatný,co mě v životě dál potkalo,jsem vděčen Bohu,že jsem to léto 96 na Kampě mohl prožít.Bylo to neopakovatelný,byl jsem svědkem malého duchovního boomu,který ztroskotal na nezřízeném užívání drog,na tom,že spousta lidí včetně mě to neukočírovalo a propadli jsme se kamsi dolů.Ostatně přesně takovým způsobem zkončilo celé hnuté hippies v 60.letech.My jsme byli takovým jeho malým klonem.Z té eforicko mysticko drogové doby pochází třeba tento textík:

NOC PŘÍSLIBů

Noc přilehla Prahu

i mou duši

Jsme na prahu

Čeho ?

Kdo to tuší ?

Užíval jsem si tedy to léto ze všech sil,které na podzim došly.Taky jsem tehdy potkal Martinu D.,druhou mojí osudovou ženu,která byla magická,sdílela tu euforii doby,byla inteligentní,něžná a osobitá.Jí bylo 15,mě 19 let když jsme se na Kampě poznali a byl z toho vztah,který trval tři roky,což byl také do dnešní doby můj nejdelší vztah.Láska to byla silná a divoká a diametrálně odlišná od vztahu s Irenou.Vztah s Irenou byl proti vztahu s Martinou plochý a povrchní.Tady byla vášeň a hloubka citu,něha a sdílený tajemství.Když jsem potkal Martinu,tak jsem denně hulil a občas si dal i pervitin,ale to ze začátku na Kampě moc nefrčelo.Tomáš P. mě přivedl k heroinu,ale ten jsme si dávali spolu u něj doma.Na Kampě to většina lidí neměla ráda, i když právě ti,co heroin veřejně odsuzovali,tak tajně brali.Martina tenkrát dost pila,takže to bylo opravdu divoké.Mimo Kampy,která byla centrem veškerého dění,jsem taky začal chodit do hospody jménem Paluba,kde se scházela zase trochu jiná sorta lidí,i když se to prolínalo.Pár lidí z Paluby sem tam zašlo na Kampu,jako třeba Lukáš K. a pár nás Kampovejch lidiček zašlo sem tam na Palubu.Hlavně já,Martina a Lucka- její kamarádka.Na Palubě se scházela typická hospodská stolní společnost.Pilo se,hrály na kytary čundrácký vodrhovačky a vymýšlely různý hry a blbosti.Vedli jsme si tenkrát Palubní denník,který vzal za své při povodních v Praze,neboť Paluba tenkrát byla pod vodou.Vůdčí osobností byl Radek,takový hospodský recesista a scházelo se nás tam,většinou v úterý, tak kolem dvaceti lidí.Tak se hlavně pilo.Zahulilo se výjmečně a tvrdý drogy tam byly tabu.

Vznášel jsem se tehdy v permanentní euforii,ale to mělo brzo zkončit.