Předmluva
OBYČEJNÝ PŘÍBĚH
"Všechno je pro vás dosažitelné, zač se s vírou modlíte."
"Jediná forma boje je modlitba."
Vyznání
Být s lidmi
je tak těžký
Být sám
je tak mrtvý
Být s Tebou
je tak skutečný
Několik slov, než se začtete…
Původní kratičká rukou psaná předloha tohoto textu vznikla 4. 1. 2007 o mých třicátých narozeninách v Krnově. Rekapituloval jsem tehdy dosavadní život a tímto textem jsem s ním chtěl do jisté míry zúčtovat. Jen tak pro sebe. Když jsem si pak ty stránky pročítal a bral je neosobně, jako život někoho cizího, tak jsem si řekl, že se jedná o dost výjimečný, ale i dost obyčejný příběh na to, aby mohl něco připomenout ostatním, jelikož mohli prožít či právě prožívají něco podobného a třeba zrovna nevědí kudy kam na cestě životem a hledají pomoc.
Proto jsem napsal tento text, který je příběhem mého života. Je to příběh obyčejného člověka, který si nevěděl rady sám se sebou, neunesl tíhu Bytí a zodpovědnosti, hledal, ztrácel a nalézal, poznal radost, bolest, lásku, samotu i lesk a bídu drog a alkoholu a na své třicetileté pouti potkal Boha živého, který mu ukázal Nový Život. A hlavně lásku zkrze Boha zjevenou v ženě, kterou stále miluji. Tento příběh jsem začal psát o svých třicátých narozeninách a tak i začíná. Dopisuji jej však v roce 2010, ve svých Kristových letech, kdy teprve po mnohých peripetiích můj život dostal smysl díky ženě, která mě uvedla zpět k životu a já jí za to moc děkuji.
Začátek tohoto příběhu však nechávám v témže znění, v jakém vznikal před třemi lety, neboť tenkrát jsem si snad poprvé uvědomil, že tak, jak jsem žil se už dál žít nedá… Měl jsem povědomí o mé bídné situaci, měl jsem i chuť a odhodlání s tím něco udělat, našel jsem i Víru a Boha, ale ačkoliv to může znít jako rouhání, tak stále jsem byl sám, neboť jsem neměl lásku. Lásku ženy, tady na zemi, teď a tady, hmatatelnou…
Láska Boží tu je také, ale pro mě, v této situaci musí být zjevena skrze člověka. A to se stalo až během roku 2009. Bohu za ty dary děkuji. Amen!
Dále tedy pokračuje příběh, tak jak jsem jej začal psát jedné noci v Krnově kolem mých třicátých narozenin…
Toto vyprávění je o cestě k poznání, o hledání východisek a nabízí pomocnou ruku, tím, že sděluje pocity na pozadí chronologického vyprávění životního příběhu od narození až do mých třicátých narozenin.
Nejde mi o to vyčíst zde všechny mé hříchy nebo se jimi chlubit či dokonce moralizovat jiným, že to a to byste neměli dělat, abyste nedopadli tak či tak. Je to jen popis jednoho zápasu obyčejného člověka, který se v něm ztratil a opět našel. Tento příběh prokládám svojí poezií, která v tu určitou dobu, o které mluvím, vznikala a tak chci dát tomuto vyprávění trochu jiný rozměr, než je jen obyčejné strohé popisování životních kotrmelců. Ty jsou ostatně v tomto příběhu vedlejší.
Myslím si, že básničky a úryvky z mých minipovídek, které do textu vkládám, mnohem jasněji vypoví, jak se člověk cítil, jak mu bylo v určité etapě života na duši a proč jednal zrovna tak, jak jednal.
A o to mi jde především. Sdělit pocity a nálady, pohnutky, příčiny a následky mých rozhodnutí a tak prosím nesuďte mne za mé činy, to může jen Bůh, a všem lidem, kteří v tomto příběhu vystupují, se předem omlouvám, pokud uvedu cokoliv, co by se jich mohlo nějak negativně dotknout. Uvádím zde proto pouze křestní jména spoluhráčů v této hře mého života.
Doufám, že se najde někdo, kdo si z tohoto vyprávění něco vezme, kdo se ve mě a v mém jednání pozná, kdo prožil a cítil tak jako já a hlavně kdo také jako já nakonec našel cestu pravou a ujal se pevně kormidla na lodi svého života, rozvinul a napnul plachty a chytil dobrý vítr na cestu mořem života.
A pro ty, kterým se to dosud nedaří a bloudí v tmách, tak chci ukázat, jak se dá vše překonat a nakonec dojít sám k sobě, k lásce, k Bohu…
Přeji všem pevnou víru, naději a lásku!
Autor : https://lipner.estranky.cz/
Věnováno mojí mamince, která na té cestě se mnou mnoho vytrpěla a která mě mnohokrát zvedala z prachu a podržela mě, když jsem nevěděl kudy dál a vždy byla tím, kdo mi věřil a podal pomocnou ruku.
Také celé mojí rodině, mé lásce současné i těm bývalým, kamarádům a všem, kteří se nějak účastnili, či účastní mého života…
