Jdi na obsah Jdi na menu
 


16. 3. 2007

5. kapitola Moravské intermezzo

Moravské intermezzo


Mé dětství ovšem neprobíhalo jen v hlavním městě této malé země uprostřed Evropy.Každý rok již od předškolních let jsem jezdíval na prázdniny na Moravu do jednoho malého městečka v podhůří Jeseníků,kde žila moje babička z matčiny strany.

Každé léto,vánoce a velikonoce jsem se těšil,jak vypadnu z městský šedi mezi lesy do podhůří hor, k rybníku a říčce,kde se daly nalézt malé barevné obroušené střípky z blízkých skláren.S babičkou,která byla takovým nestorem rodu,žil strýc a pes a králici.Já tam byl ve svém živlu,coby městský dítě a bylo mi fajn a to i později,neboť jsem tam jezdil více méně pravidelně až do babiččiny smrti v roce 2002.Její smrt mě taky dost zasáhla a byla to i první smrt,která se mě něják vnitřně a osobně dotkla.Před tím mi už umřela jedna babička a taky děda a praděda,ale to něják prošlo kolem mě.Prostě jsem to přijal jako fakt,že nejsou,že už je neuvidím a tím to pro mě zkončilo.Babiččina smrt bolela na duši a cejtil jsem tehdy,že s ní odešel kus mýho života a vzpomínám si,že jsem napsal,že odešel kus mýho bezstarostnýho dětství,které se už nikdy nevrátí.O ztrátě toho všeho jsem napsal po smrti babičky toto:


MÍSTA DÁVNÝCH HER



Místa dávných her

se mění

řeka je srovnána

kamennými břehy

do latě

a už to není co dřív


Jen to slunce ve větvích

to připomíná


Na cestě podél řeky

vidím pole

a na obzoru

úbočí hor se zbytky sněhu


cítím v sobě něhu

k tomuto kraji

v náručí Jeseníků

a vzpomínky

na místa dávných her

bezstarostnýho dětství

lovím nad půlitrem

hanušovickýho

šeráku

v šumperský hospodě

Na šenkesu


na místě nových her




Babička tvrdila,že je ateista,ale ona žila život podle Božích zásad a pomáhla kde se dalo a pro rodinu udělala vše.Sama vychovala čtyři děti a celý život těžce pracovala.Jistě je v Božím Království.

V tom domě se zahradou za nádražím se také scházela celá naše početná rodina.Na Velikonce,ale hlavně na Silvestra,kdy babička slavila narozeniny.Byly to tety,sestřenice a bratranci a později jejich děti,manželé a manželky a tak dál.Máma pochází ze čtyř dětí a babička jakbysmet,takže příbuzenstva je habaděj.Celá rodina z matčiny strany je rozeseta po Moravské zemi od polských hranic až k rakouským.Vždycky kolem Silvestra bývalo veselo a zpívalo se,pilo,hrály karty a jedly zbytky vánočního cukroví,kterého babička pekla každý rok několik druhů.Nejvíce jsem měl rád kokosky a čokoládu,kterou dělává i moje máma.Úžasná byla i babiččina kuchyně,typicky omáčková a knedlíková.Máma s tetou to kuchařské umění pochytily také.

Coby malé dítko jsem trávil prázdniny na zahradě či u rybníka a řeky a když jsem se naučil jezdit na kole,tak jsem podnikal výlety do blízkého a později i vzálenějšího okolí.Sám,ale častěji s mým bratrancem Zdeňkem,který tam trávil prázdniny se mnou.S ním jsem si dal i první cigáro někdy v šesti letech a později prvního šluka trávy z dýmky a párkrát si i přičichl k různým ředidlům.To mohlo být zhruba mezi patnáctým a šestnáctým rokem mýho života.

Miloval jsem tu atmosféru prvorepublikové vilky s tajemným sklepem a zapovězenou půdou plnou pokladů.Všechna ta tajemná zákoutí u splavu místní říčky a okolní lesy a vísky.

Kolem mého patnáctého roku jsem tam znal pár místních kluků a holek.Pamatuji si na Mariána,který se později stal mistrem Evropy v breakdance a odstěhoval se do Londýna,pak Lukáš,Karlos a z holek třeba Adéla,Eva,Katka....

Tam jsem provozoval to co s kámošema v Praze.Vysedávali jsme v místním parku na lavičkách,kouřili cigarety a připadali si děsně dospěle.Otázky smyslu života a kam se ubírá mě nezajímaly,stejně jako asi skoro nikoho kdo je v tomto věku mezi 13-16 lety.I na Moravě jsem měl své lásky,ale byl to jinej život,než ten městský.Vše tam bylo poklidnější.I později.