3. 11. 2007
Bůh je v nás
Začnu tedy od začátku, jak jsem se k víře a Bohu dostal.Vyrůstal jsem v rodině, kde byl kladen důraz spíše na klasickou filozofii řeckou a psychologii.Nábožensky nebyl nikdo z rodiny založen, takže se mi v dětství žádného náboženského vzdělání a poznání nedostalo, a tak jsem cestu k Bohu musel hledat sám a hledal jsem jí až do svých 30ti let...
Pamatuji si z dětství, že při jakési rodinné debatě se mě rodinný známý, který byl evangelický farář zeptal, kde je Bůh a já ve svých třech letech odpověděl bez uzardění: Bůh je v nás!
Tehdy jsem vyřknul jednu ze základních teologických pravd,ale to bylo asi tak vše, dále jsem se podobnými otázkami až do mé puberty nezaobíral.
Někdy kolem 15 roku jsem uznal, že tady "něco" je, že existuje Bůh,ale jen jsem přiznal jeho existenci,aniž bych z ní vyvodil pro sebe nějáké závěry...Ježíše Krista jsem bral jako historickou postavu z dějin, která pro mě měla příchuť bájné pohádkové mystiky a tím to končilo...
Žil jsem svůj život a místo Boha jsem spíše poznával světské stránky života, jako drogy a alkohol...O tom více na jiném místě tohoto webu.
Zde se zaobírám jen otázkou víry.
Tak tedy někdy zhruba kolem osmnáctého roku jsem přičichl zkrze spolužáky přes beatnickou literaturu k buddhismu a ten mě začal zajímat.Začal jsem si konečně klást otázky o smyslu a určení lidské existence ve světe...Četl jsem beatníky, zajímal se o jógu a meditace.Ale spíše jen okrajově než něják do hloubky...
Žil jsem světským a ne zrovna dobrým životem a otázky duchovní se mě dotýkaly jen sporadicky...
Tak plynul čas a vše se začalo měnit až na sklonku roku 2006.
Více také na /clanky/osamely-poutnik-plachty-napina-aneb-silene-basne-v-proze-o-ceste/navraty-do-noveho
Tehdy jsem poprvé nahlédl do Bible jinak, než jako do obyčejné knížky a poznal jsem, že skrze ni ke mě promlouvá Bůh.Začetl jsem se do evangelií a porpév v životě jsem se opravudu od srdce modlil k Pánu Ježíši.
Tehdy na Vánoce 2006 jsem uvěřil.
Cesta však teprve začala, o tom ale už jidne..
Pamatuji si z dětství, že při jakési rodinné debatě se mě rodinný známý, který byl evangelický farář zeptal, kde je Bůh a já ve svých třech letech odpověděl bez uzardění: Bůh je v nás!
Tehdy jsem vyřknul jednu ze základních teologických pravd,ale to bylo asi tak vše, dále jsem se podobnými otázkami až do mé puberty nezaobíral.
Někdy kolem 15 roku jsem uznal, že tady "něco" je, že existuje Bůh,ale jen jsem přiznal jeho existenci,aniž bych z ní vyvodil pro sebe nějáké závěry...Ježíše Krista jsem bral jako historickou postavu z dějin, která pro mě měla příchuť bájné pohádkové mystiky a tím to končilo...
Žil jsem svůj život a místo Boha jsem spíše poznával světské stránky života, jako drogy a alkohol...O tom více na jiném místě tohoto webu.
Zde se zaobírám jen otázkou víry.
Tak tedy někdy zhruba kolem osmnáctého roku jsem přičichl zkrze spolužáky přes beatnickou literaturu k buddhismu a ten mě začal zajímat.Začal jsem si konečně klást otázky o smyslu a určení lidské existence ve světe...Četl jsem beatníky, zajímal se o jógu a meditace.Ale spíše jen okrajově než něják do hloubky...
Žil jsem světským a ne zrovna dobrým životem a otázky duchovní se mě dotýkaly jen sporadicky...
Tak plynul čas a vše se začalo měnit až na sklonku roku 2006.
Více také na /clanky/osamely-poutnik-plachty-napina-aneb-silene-basne-v-proze-o-ceste/navraty-do-noveho
Tehdy jsem poprvé nahlédl do Bible jinak, než jako do obyčejné knížky a poznal jsem, že skrze ni ke mě promlouvá Bůh.Začetl jsem se do evangelií a porpév v životě jsem se opravudu od srdce modlil k Pánu Ježíši.
Tehdy na Vánoce 2006 jsem uvěřil.
Cesta však teprve začala, o tom ale už jidne..
